Poblité štěstí

Poblité štěstí.

 

Produkt vyčerpanosti jsou moje slova,

Kladu je na papír vedle sebe,

Skládám celky, ale jejich obsah –

Ten dává všemu rozměr znova a znova.

Všemu dát vlastní rozsah,

To chci vším co dělám,

Dělám co chci, což chci,

Třeba zuřivostí bělám, teda třeba,

Z čehož pak vyčerpanost ukládá slova na papír,

A já nestačím se divit, co dělá –

Mozek pracuje, psychologický upír

Mě vysává životaschopnost, a to zcela.

 

Nechci se poddávat své neschopnosti,

Ale je to jednodušší a rychlé,

Jsem jaký jsem, na co přetvářka,

Na co tvář dokonalá popudností,

Když na duši mám defekt, srdce propíchlo,

Byla by to pouze intelektuální vyrážka.

Daný rozměr slov je daný,

Tedy držet se ho je možnost jediná,

To jediné je možnost na dosah;

Kape ze mě pot slaný –

To jak se snažím všemu uniknout –

Leč marně, vše se kolem mě směje –

Dychtivě se snažím chytnout něčeho,

Ale to něco v obrazu nechce vyniknout,

Život zcela protéká mi mezi prsty,

Štěstí kolem mě jenom bleje!

---