Líbat až o přestávce

Lístek mi padá na hlavu,

Přes rozbouřenou Moravu

Se v sudu Diogenově

Plavím po hlásce, po slově

Do souvětného přístavu.

Lístek mi padá na hlavu.

"Ty přátelům v Čechách jej vem‘"

radí mi ohořelý lem,

Paní de Winter ve vaně,

Neb sedí tam dost na ráně.

Vytáhnu svoji mušketu

A přesně podle syžetu

V ňadro ji střelím – ano, tam.

Vzlyky svěřuji komnatám,

Kde ač je teplo a čisto

Připadám si jako Christo.

Za oknem rudý rarášek

S Káčou na zádech tvrdí mi,

Že líp je mezi mrtvými.

Vždyť život pravé je peklo,

Před žitím se v pekle smeklo.

Vrchní Belzebub se stydí,

Že nemá čím strašit lidi.

Balím stesk do alobalu,

Vstávej spáči – ty v úvalu,

A na opilém korábu

Šavlí bývalo vždycky dost.

Jak pes si hryžu vlastní kost,

Když z nebe spadne mršina.

Masa ta hojnost nečinná,

Rozkoše moře, maso mas,

Hbitě se pouštím v hodokvas.

Co je tohle? U Peruna,

Jakás‘ trnová koruna

Co člověk někdy uloví,

Toť vskutku hold podivnosti.

Podívejme, to jsou hosti.

Černý kocour vlez‘ do spíže,

Co nenajde, to neslíže,

Nevyčmuchá, nesežere.

Maže, peče už se sele,

Dar od souseda řezníka.

Nezakvičí, nezakníká,

Už tohleto milé prase.

Dřív než zchladnout stačilo by.

Jsme oběti vlastní doby!

Bído multigenerační!

Proslulí svou apatií

Blaze žijí, z blaha tyjí.

Blazeovaní blázínci.

Den co den sedí v hostinci

A jen plkají a pijí.

Proslulí svou blasfémií

Ve věčné hře na bohémy.

Nemoha se zbavit trémy

Tak skáču do vln ústraní,

Nechci být ten, kdo poraní

Tvou duši Kantem léčenou.

Stáda bizonů se ženou

V naivitě své prérií.

Je přece máj

            A s Marií,

Se dneska Josef rozvádí.

Taky já bych se ženy vzdal,

Kdyby mi s ní Bůh obcoval

A pak měl drzost mi to říct.

Kdo nemá všechno, ten chce víc!

To bloud byl, když mi děl otec:

"Leť níž, ať nespálíš si plec."

Sám letěl nízko, o mě strach

Měl a teď tone v hlubinách,

Jak cosi ve mně zaskučí,

Já tuším, že to odvaha

Se oprášení domáhá,

Však těžko je mi zvednout meč.

Modli se, posti, dlouho kleč,

JÁ JSEM VÁS VŠECH A TYS JEN PRACH!

Často na stěnu házel hrách,

Jako ten Jakub, jako on.

Nemám start, nemám ani cíl.

Nelida – srdce z korundu.

Dám si ještě jednu rundu!

Mešní víno pít ses ty jal,

Nu vezmu penitenciál

Stařena sedla na portviš.

Letí kamsi za oblaka,

Magie se všelijaká

Napoj mi koně má milá.

Vždyť já vždy žil bona fide,

Plachého svého Quijota…