Vše o Alanovi 10

Alan:

Podzim se strašně rychle přehoupl do zimy. Ani jsem to nestačil postřehnout. Do školy jsem toho moc nenachodil, ale pořád to nebylo tak podezřelý jako pozdějc.

Já, Flóri i Fan jsme pomalu začínali chátrat. Už nastávala krize. Byli jsme už závisláci, těžký závisláci. První absťák v naší malý komunitě prožila Fan. Byla dopoledne sama doma, do školy nešla, dělala si volnej den. Já i Flóri jsme zrovna ten den ve škole byli. Fan dostala absťák, neměla u sebe ani atom fetu ani prachy a nemohla to prostě vydržet. Bylo jí příšerně blbě. Hned jak to na ní lezlo, věděla o co jde. Dokud byla ještě schopná chodit, dobelhala se nějak za mnou do školy, kam to měla z domova blíž než za Flórim do gymplu. Čekala na mě před vchodem, protože věděla, že tam každou přestávku bez výjimky chodim vykuřovat. Taky že jo, jak zazvonilo letěl jsem jak splašenej na cigáro před školu, těch pětačtyřicet minut bez kouření se dalo vydržet jen tak tak. Ještě jsem ani nebyl venku, už jsem zapaloval. Tak špatně už jsem na tom byl.

Vylezl jsem před školu a uviděl jí sedět na schodech. Byla celá  zkroucená, choulila se v tý svý bundičce a já hned věděl kolik uhodilo. Okamžitě mi projelo hlavou, že den předtim s náma večer nebyla, protože musela hlídat malýho bráchu, a tudíž si ani nešlehla. Byla už závislá, bylo jasný že to prostě nevydrží. Vykašlal jsem se na další hodinu, ani jsem se nedošel nikomu omluvit, že odcházim pryč, nelámal jsem si hlavu s nějakou výmluvou, jako že mě bolí hlava nebo zuby nebo cokoli. Nic. Prostě jsem vzal Fan okolo ramen a uháněl s ní k nám domu, kde jsem měl pod matrací zašitej zbytek fetu z večera. Aspoň že tak, že jsem nemusel shánět prachy a pak Šerloka, kterýho bych v tu denní hodinu asi stejně nezastihl. Fan už byla dost v prdeli, třásla se a jektala zubama, začínala se potit, a to bylo zlý znamení. Ani nevíte, jak jsem byla šťastnej, že mám doma ještě ten kus fetu, že jí můžu hned pomoct. Šlehla si a bylo dobře. Udělali jsme si u nás doma kafe, pokecali a pak pomalu vyrazili na lov. Bylo třeba splašit nějaký prachy dokud je čas. K večeru bude blbě mě a Flórimu. Kradli jsme, dělali jsme to už naprosto s přehledem a byli jsme šikovný. Fan kradla běžně lidem v autobuse peněženky. Flóri byl machr na krádeže v šatnách ve škole. A mě se zase dařilo nejlíp na diskotéce. Prostě jsme byli sehraná parta. Dát dohromady prachy nám nedělalo vůbec potíže. Navíc tehdy, přestože už jsme závislí byli, jsme toho nepotřebovali tolik, mohli jsme se v klidu dělit. Pak to bylo horší, dávky pro jednoho se zvětšovaly a s nima rostla samozřejmě i cena. To už bylo zkurveně blbý.

Ten den to taky šlo jako po másle. Fan si na nádraží dokonale nenápadně přisedla na lavičku k jedný starší paní, která vedle sebe měla vyvalenou velikou tašku s nákupem a četla si noviny. A navrchu toho nákupu byla samozřejmě peněženka,jak to bejvá.Fany jí bez zaváhání vzala,aniž by si toho kdokoli všiml.Byla prostě dobrá.Dokázala vystihnout ten okamžik,kdy pani se zaujetim otáčela stránku,byla rychlá,zároveň tichá a obratná.Stál jsem vedle ní,podala mi peněženku jakoby spodem a já jí strčil do jedný z těch velikejch kapes na kalhotách.A odešel jsem.Fan ještě chvíli zůstala v klidu sedět,aby to nebylo nějak podezřelý.A pak se vypařila za mnou.Čekal jsem na ní u pekařství,za rohem.Kořist už jsem měl přepočítanou.To se pomějeme,radoval jsem se v duchu.Pani asi vybírala z bankomatu,měla ve šrajtofli pět tisíc čtyři sta.Paráda.Kupovali jsme tehdy vždycky gram dohromady pro všechny,tehdy to u Šerloka stálo asi děvět stovek.My měli pět tisíc!To bylo fetu tři prdele.Byli jsme s Fan štěstim bez sebe,jakou jsme zase udělali boudu a hned jsme to šli zapít.Vůbec nám nebylo líto těch lidí,který jsme okradli,kašlali jsme na to.Teď nad tim přemejšlim,ty lidi makali,každej den chodili jak kreténi do práce,tak jako moje máma a táta,jen proto,aby si vydělali prachy,za který my se pak budeme sjíždět heroinem.Hnus.Nic než velkej hnus.

*

Zoe:

Taky mi to uteklo strašně rychle.Začala jsem chodit do osmý třídy a všechno bylo úplně jiný.Dřív jsem měla školu ráda,líbilo se mi tam protože tam bylo spousta kamarádů.Jenže v osmý třídě se to změnilo.Jedna spolužačka a moje nejlepší kamarádka se odstěhovala.Druhá přešla na jinou školu.S nejoblíbenějším spolužákem jsme se nepohodli,takže jsme se přestali bavit.Do naší třídy přibyli dva propadlíci,machr Aleš a děvka Sabina.To strašně změnilo situaci.Nebylo s kym se tam bavit.Jasně,kamarádi tam byli pořád,ale ne takový ty fest,s kterejma je ta správná prdel.Prostě to byla otrava.Aspoň jsem měla Alana.Ve škole to bylo sice na houby,ale zato odpoledne jsem si užívala.Možná to bylo taky tim,že jsem se změnila já,respektive,že mě změnil Alan.Jo,určitě to na tom má taky podíl.Začala jsem bejt jiná a začala jsem tak trochu pohrdat ostatníma,starejma kámošema.Ale bylo to fakt fajn.Koupila jsem si nový světlý vydřený džíny a značkovou černou mikinu na zip a v tom jsem pořád chodila.Taky jsem si pořídila takovou tu školní tašku přes rameno,tehdy to příšerně frčelo.Bylo to ale poměrně nepohodlný a taky asi ne moc zdravý pro záda,ale byla to prostě móda a měli to všichni,nesměla jsem zaostávat.Připadala jsem si strašně in.Odpoledne jsem šla ze školy,Alan na mě už čekal na zastávce a jeli jsme k nám domů.Tam jsme si udělali něco k jídlu a pak se šli třeba projít.Alan kouřil ubalenou trávu nebo hašiš z dýmky a nikdy mi nedal ochutnat.Já to po něm nikdy nechtěla.Zvláštní.Hrozně mě zajímal ten feťáckej život,chtěla jsem vědět co nejvíc a přitom jsem to sama nechtěla zkusit.Alan mi chtěl všechno ukázat,ale nechtěl,abych to zkusila.A to bylo jediný štěstí.Tak jsem se ochránila před zkázou,která číhá na všechny narkomany,i když si myslej,že jim se nic stát nemůže.Jindy jsme si jen povídali u mě v pokoji a Alan mi popisoval svoje pocity po heroinu,svoje pocity bez heroinu a svoje pocity vůbec.Vykládal mi o všem,co ho zrovna napadlo.Znala jsem každou jeho nejtajnější myšlenku,neměl přede mnou jediný tajemství.A já před nim taky ne.Jediný co jsem se od něj naučila bylo kouření,ale nikdy jsem nekouřila víc jak čtyři denně.Někdy jsem třeba tejden vůbec nekouřila.Bylo mi to jedno.Nepotřebovala jsem to.Nijak mě to nepohltilo ani jsem tomu nepropadla.Podzim teda utekl jako voda a najednou tu byly Vánoce.Přemejšlela jsem co Alanovi dát.Nakonec jsem mu dala peníze.Aby měl na drogy!

*