"Poblouzneni"

Majednou psani zacalo me opet bavit, ja vsak vim, ze city me nevinne nechteji te zradit.

Tak bloudim tu po netu s myslenkou v hlave, vsak verse me napadaj co ty ted ctes prave, co delat mam,kdyz ty jsi tam, kde ja prave nejsem a nesmim ted byt, co zitra bude snad,pomuze mi najit klad, jen ti jenz mi naslouchaji verne, muzou me chapat pochopitelne, a ty jenz snad chapati nemohou, provedu modrou oblohou, ta hvezdicek plna jest, to lasce na pocest, ti snad pochopi ze... maluji na hvezdnou oblohu, toho jez miluji podobu, jen mysli svou nevernou, uz nemohu, nemohu... Tu konec muj uz blizko vidim, myslenkam utecu,kvety sklidim a vina zapomneni napiju se snad, pak prijde svoboda,co chci mit tak. To vino trpke je, jak zloba v tvoji dusi, vsak ten kdo dospeje,vi ze odpustit mi musi, tak cekam v zapomneni zemi a vim ze odpusteni uz pro me neni. Ja mozna snilek jsem,vsak ty stal ses basnikem, co verse moje sklada a do me hlavy vklada, to co zivot kdysi vzal a najednou zas zpatky dal, mozna ze slova ma ti septaji,ze zivot uz neni o raji.

---