Zářící měsíc

Jen tma a ticho mi společnost dělá,

i domov působí jak chladná cela.

Svět venku za oknem se vesele tváří,

ale když přijde blíž, všechny krásy zmaří.

Teď měsíc vychází a začíná svítit,

postava v záři se začíná blížit.

Nejprve matná a jakoby za sklem,

stále však jasnější v tom světle krásném.

Přijde ti známá a stejně zas jiná,

do tvého nitra se vkrádá vina.

Rozhodnout se musíš-jenom ty sám.

V mesíčním světle se ukáže tak,

jak nikdy předtzím ji neznal tvůj zrak.

A štěstí můžeš poznat-jenom ty sám.