Better a její trápení

Normální život normální holky. Ale vždycky se něco změní:)

                                          1.

CRRRRRRRRRRNN RRRRRRRRRRNN RRRRRRRRRRRNK

         Školní zvonek zazvonil. Po chodbách chvátají studenti od prim do oktáv. Jedna holka z primy běží jako první a za ní zbytek gymplu. HOP, rychle do šatny. UF, měla to o fous. Uletěla jako ptáček běžícím gymplákům, kteří se už těšili domů.

          Ze školy šla – jak každý den chodí – pomalu v houfu studentů. Kráčela  okolo řady paneláků. Zvedla hlavu a podívala se na panelový dům číslo dva dva sedm osm a zabočila k němu. Přešla silnici a vstoupila na malý schůdek. Přitlačila na zvonek s nápisem ,,Darmekovi“. Do malé pruhované krabičky, která byla připevněna uprostřed placu, obklopená zvonky (mluvítko) řekla:

         ,,Tati, to sem já.“

          Z mluvítka se ozvalo:

          ,,Fakt jsi to ty?“

          Takhle se ptal pořád. Dveře zabzučely a Better vstoupila do chodby, kde bylo příjemně teplo. Byl podzim a někde už napadl sníh.

           Vstoupila do výtahu a zmáčkla číslo čtyři, ale vyjela do pátého patra – což nebylo výjimkou.

           Vystoupila z výtahu a ani nemusela zvonit, protože taťka už otevíral dveře.

           ,,Tak, jak bylo ve škole?“ zeptal se.

Bett se zula a vešla dovnitř. Zavřela dveře a smutně řekla:

          ,,Dostala jsem čtyřku z matiky, z písemky.“

Ale pak s rozzářenýma očima dodala:

          ,,Ale ruskou!“

Otec ji objal, protože na gymplu je dvojka krásná známka.

          Better začal zvonit mobil. Byla to její kamarádka Handy. Řekla jí, že k nim má přijít nový spolužák.

           ,,Jo, jo, já vím. Před týdnem mi došel dopis, že má k nám přijet můj nevlastní bratranec Lyan.“odvětila Bett. Nezapomněla dodat, že nikdy nechodil do školy, protože měl soukromé učitele a že žije s jeho otcem, který je velmi slavný herec v divadle a že jeho matka pořád jezdí do zahraničí a občas jede s ní. Také nezapomněla připomenout, že je velmi milý a hodný a že nádherně hraje na klavír.

             A Handy to užíralo kreditu a užíralo. Ale jí to vůbec nevadilo, protože ho začínala mít ráda. 

 

 

 

                       

                                        2.

      Nastalo pondělí. Better a Handy jdou jako obvykle do školy, ale někdo je vedle nich. Povídali si spolu, jako by to byla jedna osoba, protože si brali slova. Bett se podívala na hodinky:

       ,,Rychle! Máme zpoždění!“

       ,,Lyo, těšíš se do školy?“zeptala se Handy.

       ,,Ani nevím. Možná jo.“ Odmlčel se. Better chápala proč. Kluci si moc nepotrpí na výjevy toho, co cítí. Nechtěl to ukázat. Třeba se trošku bojí nebo se zase moc těší, třeba by se chtěl vrátit anebo naopak.

       Handy chtěla něco říct, ale po sléze se připojila k Julie.

       Lyan se před školou zastavil.

      ,,Proč nejdeš dál Lyane?“

       Nic neříkal a stál tam dál. Po malé chvilce se zhluboka nadechl, vydechl a vešel. Bett si vzdychla. Chudák, pomyslela si. Poprvé mezi neznámými vrstevníky a jinou atmosférou; poprvé ve škole.

       Byla ráda, že nešel dřív k ní na základku. Tam si děcka dělali hrozivé naschvály. To ví z vlastní zkušenosti, když se stala obětí. Byla vděčná za to, že může být na gymnáziu, protože tady se žilo v míru.

        Základní škola je propojená s gymnáziem společnou jídelnou. Jedna polovina budovy patří základce a druhá gymplu. To, že jsou sousedé neznamená, že se mají rádi. Gymnázium by bylo pro mír, ale základka ne. Jejich chyba. A tak občas dochází k osudným potyčkám na hřišti před budovou doprovázeny sprostými a vlasy rvoucími výrazy či slovy. Ne málo kluků si zde vylámalo zuby, polámalo ruce nebo roztrhalo šatstvo. Pohmožděniny a přeražené nosy jsou na denním pořádku. Pokud se jedná o dívky; nadávají si tak, že by i dlaždiči kouleli očima. Je to jako válka o území, nikdy nesmíš ve slovech ustoupit, rozhoduje bystrost, vychytralost a rychlá reakce. Existují však i takové dívky, které používají škrábání, kousání a kopání. Těch se všichni bojí – budí respekt. Je s tebou amen, pokud se neumíš bránit. Přepereš-li ji, budíš respekt ty. Jinak se tu mají všichni rádi.

               Zazvonilo. Bett se probrala ze svého přemýšlení a rychle si připravila věci na stůl. Stihla to jen tak tak, protože do třídy vstoupila paní profesorka držíc nějaké papíry. Better znejistila. Najednou si vzpomněla! Písemka z češtiny!!! Začala panikařit. Neučila se doma. Zapomněla. Nejradši by se praštila ocelovou tyčí do hlavy. A co na to Lyan?! On to taky nevěděl nebo neví. Po očku se podívala na Lya, moc chtěla vědět, co si myslí o těch nevinně vypadajících papírech. Měla nervy napnuté jako struny na kytaře.

                 Papíry se rozdaly. Stačilo,když si přečetla první úlohu a hned věděla, že je ztracená. Jak má vědět, co to jsou prepozice a interjekce? Neví. Něco vyplnila, ale jen to, co věděla. A bylo toho málo. Zůstala se smutně skloněnou hlavou dokud zvonění neukončilo hodinu.

                ,,Tak co, jak to šlo, Lyo?“ zeptala se.

                ,,Bylo to jednoduchý. To jsem se učil před dvěma lety. A co ty?“

                 ,,Dobrý.“ potichu zabručela Better.

                 ,,Vem to tak, že kdyby ti za tvé známky platili stejným číslem, byla bys nejbohatší člověk na světě.“ pousmál se Lyan.

                 ,,Ty ničemo!“rozesmála se Bett a šťouchla do Lya, ,,Ty mě budeš takhle urážet?!“

                  Lyan udržel svou rovnováhu a smál se s ní. Jeho hláška svůj účel splnila.

                   Po škole společně běželi domů. Better měla dobrou náladu. Lyo jí pomohl zapomenout na hrozivou písemku z čégry. Společně si udělali úkoly. Trvalo jim to dlouho, protože při každém slově či větě se jim mohly potrhat bránice, které byly neustále v pohybu a bažily po každém vtípku.

                   Večer nemohla Bett usnout. Moc přemýšlela nad Lyanem. Proč vlastně u nich je? Na jakou dobu? Co se stalo? Tak dlouho si rmoutila hlavu, až ji to uspalo.

                      

 

         

 

                                        3.

                  Better ucítila něčí ruku. Klepala s ní. Společně s hlasem, který se tónoval do různých výšek mutujícího chlapce, to na ni působilo velmi unaveně a otravně.

              ,,Bett vstávej.“

              ,,Nebudu vstávat.“odvětila ospale a uzívaně. Otočila se a zachumlala se do peřiny, která ovšem neposlušně odkryla chodidla.

               Better byla na svůj věk poměrně vysoká a vyspělá. Měřila 162cm. Občas si připadala jako Eifelovka, protože kluci v jejich třídě jí dosahovali sotva pod nos. Byla mohutná baculka. Její velká ramena vypadala nebezpečně, jako by říkala ‚Dej si na mě pozor‘. Její ženské křivky podtrhoval větší zadek se stehny a štíhlý pas.

                ,,Bett, musíme jít do školy.“začal znovu Lyan.

                ,,Nech mě spát!“

                ,,Nenechám, už musíme jít. Ale vážně, vstaň.“ Lyo se jí snažil strhnout přikrývku z těla. To se mu ovšem nepovedlo. Bett ji pevně držela a nehodlala ji pustit.

                 Lyan někam odešel. Better si oddechla. Konečně mi dá pokoj. To se však mýlila. Najednou ucítila, že je celá mokrá.

                 ,, No počkej Lyane!!!“vykřikla. Otevřela oči a uviděla Lya, jak se nad ní sklání držíc kalíšek s vodou. Rozespalá Bett se ovšem přemístila na suché místo a schoulila se do klubíčka.

                  ,,Tak to né.“odvětil Lyan zasmušile.

                  ,,Tak to jó.“drze odpověděla.

                  ,,Já ti dám, no počkej!“

                  ,,A co mi dáš, já stále čekám.“

                  ,,Tohle!“ Lyan ji chytil za nohu a táhnul ji z postele. Bett se bránila, jak nejvíc to šlo. Držela se prostěradla za vidinou spánku. Křiklavým hlasem pištěla :

                  ,, Né, ne. Pusť!“

                  Ale prostěradlo začalo sjíždět z postele. Better se chytila za dřevěnou desku, která lemovala její postel. Ta však byla příliš u zdi. Přidržovala se jen polštářky prstů. Najednou se od desky vzdalovala. Chtěla se chytit madrace. Bylo pozdě. Válela se na svém koberečku před postelí.

                   ,,A teď se převlékni.“řekl Lyo, jako by se nic nestalo. Bett na něj zírala. Překvapilo ji to.

                   ,,Dobře, vzdávám se!“rozzlobila se. Její výbušná a náladová povaha zapracovala. Nikdy nedovedla přiznat porážku. Lyan se zazubil.

                  Rychle se převlékli a vzali si snídani do ruky na cestu.

                  ,,Copak, zaspali, zaspali?“zeptala se Julie, když viděla ty dva, jak dojídají perníky.

                  ,,Nezaspali, nezaspali, jen jsme půl hodiny vstávali.“řekla otráveně Better, když vstupovali do budovy.

                   Handy už byla ve škole. Nemohla se dočkat, až Lyo přijde. Sotva ale přišli, začalo zvonit. Do třídy vstoupila paní profesorka.

                    ,,Milí studenti,“začala paní prófa, ,, ty písemné práce dopadly velmi špatně. Byla tu jedna jednička a to byl Lyan. Dále bylo šest dvojek a to byli: Margaret, Tom, Julie, Clark, Viktorie a Sandy. Potom přeskočím a jdu na čtyřky: Area, Nikola, Mark, Tim a Girra. Jediná Better měla nedostatečnou. Zbytek jsou trojky. Učte se a procvičujte, já nevaruji jen tak.“

                Všichni si začali prohlížet písemné práce, které za své povídání stihla profesorka rozdat. Do konce hodiny museli dělat opravu.

                Bett byla zoufalá. Jak mohla být tak pitomá a udělat v tom takové chyby! Proboha. Nedokázala si představit, co na to řeknou rodiče. Z očí jí vyhrkly slzy. Ale hned si je otřela a další příval slz zatlačila. Snažila se to hodit za hlavu, ale nešlo to.

                 Byli už doma. Udělali si úkoly. Najednou venku zachrastily klíče. V Better to hrklo. Mamka! Co má dělat?! Nemohla jí lhát, stejně se to jednou dozví.

                 ,, Ahoj Bett, jak bylo ve škole?“zeptala se maminka přívětivým hlasem. Better sklopila zrak. Ucítila další příval slz.

                  ,,Jaká?“  Maminka něco zvětřila.

                  ,,Nedostatečná.“

                  ,,Z čeho?“

                  ,,Z češtiny.“

                  ,,To mne udivuje.“odpověděla opatrně maminka, když uviděla, jak je Bett z toho úplně hotová.

                  Better se otočila k Lyanovi a až teď pustila úlevou slzy. O rok starší Lyan ji začal utěšovat.

 

 

 

 

 

 

                                         4.

        ,,Lyane, vstávej!!!“

Lyo otevřel oči a uviděl Betteřin šibalský výraz v obličeji. Bett totiž věděla, jak si vychutnat pomstu za to včerejší ráno.

        ,,Zbláznila ses?“vydechl Lyo ospale.

        ,,Já ne, ale ty asi jo, protože jsme zaspali!“vyjekla Better a naštěstí včas zadržela úsměv.

        Lyan vyskočil z postele. To by do něj Bett neřekla, protože ještě před chvílí byl ospalý jako malé štěně a sotva viděl.

        Vběhl do koupelny a začal se oblékat. Better byla již dávno přichystaná a jen tak se pohupovala na židli v chodbě. Měla založené ruce a její výraz byl velice přísný a chladný. Musela mít tento výraz, protože by jinak vybouchla smíchy.

        Lyo se stihl přichystat za pět minut a nečekaně vybafl:

,,Tak padáme!“

Bett se lekla. Zaklonila se. Noha židle se podvrtla a stolička i s Better spadla. Lyan se začal škodolibě smát. Bett se na něho nenávistně podívala. Chytila ho za nohy a trhla. Rázem se na zemi válel i Lyo. Better s dostatečným odstupem vstala a triumfálně se pousmála. Tyčila se nad ním jako obr, který překvapil svou oběť:

        ,,Na hrubý pytel, hrubá záplata.“

        To Lyana vyděsilo. Nedovede si představit, že by mu oplácela vše, co jí udělal.

        ,,Dobrý, no,“neochotně ze sebe vypravil.

        Bett si vzala klíče a čekala až Lyo projde dveřmi, protože to hlavní mělo přijít. Vše vracím i s úroky, pomyslela si.

        Cestou do školy běželi. Lyan rychle vletěl do školy a jen tak tak stačil pozdravit vrátného. Kdy mu to konečně dojde?pomyslela si Better. Lyo běžel už od skříněk a uviděl svou sestřenici, jak k nim v klidu kráčí.

        „Co blbneš?“zeptal se Lyo a kouknul se na hodinky.

        „Ty vole!“vykřikl. 

---