Balada o rytířích

V jeskyni tmavé až temnisko skoro

rytíři s mečma k boji se strojili.

Lucerny světlo málo se lilo tam,

stíny jejich duc-duc bouchaly o kameny.

Zrůdnost ta příšerná v zemi za obzorem

nechť bojí se a třese v strach.

Rytíři hrdinní k boji strojí se

ústa ustavičně bez slov

 a oči své plné prachu!!!!!!

Mlha neopadla, všude jí bylo

a měsíc stříbrný šedivě svítil.

Co by se stalo, keď by za obzorem lilo

nikdo se ani nedovtípil.

Lucerny zhasly by ohně uhašeny

nastal by konec s rytíři.

Na koně sedli a

hujá hujá rychle chvast!

Stavení míjeli do noci spěchali.

Pak hranice se zemí tou za obzorem

na dosach šáhnutí měli...

...i začalo pršet.

Leč k ničemu připraven bodec,

nastal hned s rytíři mokrý konec!!!