Procházka v neonech

Tak zas něco po čtyřech měsících házim na Písmáka...

Prodal jsem ti odpolední růži v umaštěném celofánu už mírně povadlou… …úsměv? vítr si pohraje s tvým černým závojem a nepatrně ukrojí ze světa za oknem v kapse žmoulám cár varovného přikázání že stačí odemknout dveře a valím se dál… ulice ulice a zas‘ jen ulice ne díky ale je mi potěšením když se mozek svíjí blesky neonů v nové náboženské křeči s přicházející tmou v kuchyni houstne černobílá cigaretová duha a místnost se plní paranoickou hrdostí jistě… vím… víme… zabalím kufr a černou tuší ti do tváře nakreslím sladkou slzu „zkus se vrátit na první stránku“ za pár minut stojím ve dveřích a až potkám přiměřeně tmavou pěší zónu zahraju jim roztleskávače v davu

---