osud

Přichází jeho čas.

Když zpívá své písně, teče krev a umírají lidé.

Když ráno nutí své letité kosti do pohybu, končí se přítomnost a začíná se psát historie.

Jeho krev je čas co plyne v hodinách a srdce tepe rytmem věčnosti.

Když ztrácíš jeho přízeň, proklínáš den, kdy se to stalo, ale v řadách jeho oblíbenců trpíš daleko víc, neboť ti dává všechno co chceš.

A když umíráš, a spatříš mezi omeny jeho sestry smrti seschlou tvář toho starce nad tvým hrobem, usměješ se nad marností všeho pachtění za slávou a bohatstvím, a v tom úsměvu je on, Osud, a raduje se z tvého prohlédnutí.