příručka pro smíšky

Příručka pro smíšky

Předmluva

Touto příručkou nechci rozhodně nikomu vymlouvat to, aby si dělal z jiných lidí legraci, ale pouze bych rád upřesnil některé body, na které by si potenciální smíšek měl dát pozor, aby nedošlo ke škodě nebo dokonce neštěstí. Již z první věty tedy vyplývá poznatek, že oproti ostatním příručkám bude tato pojata poněkud vážněji. Pokud jste však jeden z těch lidí, kteří si libují v neštěstí druhého, raději ani dál nečtěte a jděte si dát kafe.

Čte někdo dál? Dobrá. Jdeme na to.

1. Uvědomte si, že legrace je legrace, a jako taková nemá žádnou spojitost s vyřizováním osobních účtů nebo dokonce s nějakou vendetou. Pokud do svých taškařic začnete dávat nenávist a zlost, obvykle to končí malérem nebo i zraněním. Takže, na začátku si ujednoťte, koho vlastně chcete nachytat. Je to někdo určitý, někdo koho znáte, nebo náhodný příchozí? Pokud vaší potenciální oběť znáte, jste na tom velice dobře. To vám rozšiřuje pole působnosti. Dokážete odhadnout pravděpodobné reakce a připravit se na co nejvíce alternativ. Nikdy se samozřejmě nedá ohlídat všechno, ale můžete svůj úspěch pojistit lépe, když víte co by jej mohlo zmařit.

2. Nejlepší výsledek se většinou povede z naprosto spontálního a okamžitého nápadu, ale to neznamená, že dobře naplánovaný a promyšlený žert musí propadnout. Problém u dlouhodobě plánovaných naschválů je ten, že vám po určité době už nepřipadne tak směšný jako na začátku a nakonec vám může i připadnout trapný. Nikdy tedy nečekejte příliš dlouho. Vyloženě špatný přístup je:" Tak si to sepíšu a použiju to na příští apríl." To ten nápad rovnou prožeňte skartovačkou. Někdy se z toho nejmenšího žertíku může rozvinout kaleidoskop událostí, na které bude vzpomínat každý zúčastněný ještě za dvacet let. Názor, že ke každému žertu musí být důvod je naprosto chybný. Někdy dokáže malý bezdůvodný žertík pozvednout náladu víc než putna neprobamátu.

3. Zadní vrátka - to je pojem, který používám velice často a udělám to i zde. Nikdo nejsme neomylní a zapomínat je lidské. Pokud někomu něco schováte, počítejte s tím, že vás může cokoli kamkoli odlákat a už si na to ani nevzpomenete. Jednou mi kamarádi schovali v kanceláři peněženku do kapsy bundy a samozřejmě na to zapomněli. Ve chvíli, kdy jsem měl nejvyšší čas vyrazit na cestu domů abych stačil autobus, peněženka k nenalezení. Ohlásil jsem tedy nadřízenému krádež a odešel zavolat policii. Po cestě jsem potkal jednoho z těch kamarádů. Chtěl jsem si od něho vypůjčit peníze na cestu domů a tak si vzpomněl. V tomto případě se to obešlo bez policie a bez problémů. Zadní vrátka v tomto případě, by byla například cedulka s nápisem: Byl jsem tu, Fantomas nebo: Za spolupráci děkují Chmatáci s.r.o. Okamžitě by bylo jasné, že jde o žert a na místo poloinfarktu z odcizení kreditní karty, peněz a průkazů by následovalo tiché šetření a krutá odveta. Chcete-li si mermomocí dopřát tu účast na úžasu nachytaného, dejte si pro sebe zprávu někam, kde ji určitě najdete. Nikdy se nespoléhejte na to, že si to budete pamatovat. Jak se říká : do třiceti je to blbost, od třiceti skleróza.

4. Nebojte se ke svému plánu přibrat jiného "zloducha". Víc hlav, víc ví. Udělejte to ale jen tehdy, budete-li mít jistotu, že dotyčný operuje takříkajíc na stejné vlně. Ne zřídkakdy se stane, že spolupracovník váš nápad rozšíří a vylepší. Rozhodně se ale spolupráce straňte, pokud nesnesete to, že někdo je lepší než vy a navíc přeorává vaše výtvory. Taková spolupráce by vedla jen k hádce nebo dokonce rvačce. Tvůrčí talent některých lidí je už prostě takový, že vedle sebe nesnese další zdroj nápadů. To platí i v případě, že se vy přidáte k někomu jinému. Začne-li jevit známky podráždění, když začnete vylepšovat jeho plány, nechte toho a jenom se dívejte nebo raději odejděte.

5. Musíte počítat s tím, že terč vašich šprýmů se jednou doví kým byl napálen a udělá vše pro to, aby si na vás schladil žluč. Nebuďte pak naštvaní pro vajíčko v botách, napínáček na židli, hořčici na klice nebo chechtací pytlík na vaší židli v konferenční místnosti. Pokud se stane, že vás někdo takhle, nebo podobně, vytrestá, nezbude vám nic jiného než se smát s ostatními. Je-li aktér naschválu férový hráč, uzná, že jste si kvit a lépe to dopadnout nemohlo. Pokud férový hráč není a šlo mu o vaše pokoření před ostatními, nic jej nenaštve víc, než úsměv na vaší tváři.

A úplně nakonec.

Možná jste se u této příručky nepobavili jako u zálesáka nebo parašutisty. Tomu, kdo se cítí ošizen se omlouvám, ale varoval jsem již na začátku. Pevně věřím, že jste si během čtení něco osvojili nebo že vás má příručka alespoň přiměla zamyslet se. Nic na světě totiž není vážnější nežli humor a každý by si měl dávat pozor, jestli právě tím svým humorem někomu neubližuje, nejen na těle, ale i u srdce, protože takové rány se hojí velice špatně.