Zlatá rybka

Je to pohádka, kde téma je převzaté, akorát je to psané jako scénář pro tři osoby. Vím, že je to dlouhé a kdo vydrží do konce, toho obdivuji. :-))))))). Jsou tam také převzaté některé části textů z písní, některé upravené - za to se omlouvám. :-). Takže, jestli má někdo energii na čtení - hodně štěstí :-))))).

Vypravěč: Na břehu starého rybníka žil mladý a trošku přihlouplý rybář. Bohužel v této době trápil zemi strašný hlad a nikdo nebyl schopný chytit rybičku. A právě na břehu tohoto krásného rybníka se odehrál náš příběh. Na kraji rybníka Rybka: (vpluje na scénu s písničkou. Jakmile ji dozpívá, odpuje. Melodie na Arii měsíce str. 35) Plavu si ani nevím jak, vždyť nemám ruce, nemám znak, mám jen hlavu plnou ideálů. Já ráda vodu zelenou a pletu si ji s ozvěnou, narážejí obě na stejnou skálu. Plavu si ani nevím jak..... Rybář: (vchází, nese si síť a zpívá písničku. Melodie Batalion str. 37) Hladem zmírá lid náš český, krutá bída žene nás. Jezdí vozem, chodí pěšky, zalézá nám do těla. Dříve než se rozední, rybáři vytahují svoje sítě, s úsměvami na lodích tiše vyplují. Tam na vlnách divokých čekají ryby, zázraky a sláva, do šumění prudkých vln tiše zpívají. Píseň na kuráž a vzít do ruky pevně pádlo, zítra další den, tak nám snad bude líp. Píseň na kuráž a k tomu do pusy co rádo, díky, díky vám, jednou budem se mít. Je mi zima a mám hladem plný břich, kdyby bídy bylo méně, nenaříkal bych. Chytit takhle rybku malou, která mi dá v noci spát, ať už křehkou, sladkou nebo slanou, snědl bych ji rád. Nepoznal bych, co je hlad. Rybka: (rybář na ní hodí síť, rybka pomalu vplouvá na scénu) Au – to bolí, pusť mě milý, zastraším tvůj strašný hlad. Přej si něco v tuhle chvíli, přej si něco, co máš rád. Splním ti tři přání milý, přej si, co chceš nejvíce, ať už zlato, stříbro, nebo chceš-li diamantů truhlice. Pusť mě zpátky do mé tůně, pusť mě zpátky milý můj, po domově rybka stůně, domů by chtěla stůj co stůj. Rybář: Tu přemýšlím – já říkám právě, a chtěl bych ta tři přání mít, zaruč se mi tedy hravě, že ta přání chceš rybko vyplnit. Rybka: Vždyť říkám, věř mi přece chvíli, ta přání jenom tvoje jsou, když ukážeš mi snahu, píli, kromě přání rybek tuny ti poplujou. Rybář: Věřím ti rybko, věřím slovu, a síťku mou z tebe sundám pryč, ale přání první splníš rovnou, k rozumu si přeju klíč. Rybka: Jen kývám pane, řekni rovnou: „Přeji si přání první“, víš? A potom slova svojí touhy, jen pane nahlas vyslovíš. Rybář: Tu říkám tedy rovnou hned: Přeji si přání první rybko, ať rozumu mám víc než teď. Rybka: A tak se i stane můj milý, tvé přání rozkazem mi je. Rozumným stal ses v tuto chvíli, ale už máš přání jenom dvě. Vypravěč: A tak rybka odplula a rybář se vrátil domů se s plným sakem ryb, který dostal od rybky darem. Protože už se nachýlil večer, uložil se ke spánku a co bylo dál???? V chalupě (posadí se na lůžku a začne přemýšlet) Rybář: Dvě přání – jéjéj – dvě přání ještě mám, mám si přát třeba ........... né, to nechci, ach, co za druhé přání já si dám. Chci snad mít úsměv v potu tváře, či v slzách dešti chci se bát, utíkat, brečet, radovat se, či starostem všedním mám se smát? Ne, ne, ne – s přáním nemá si člověk jen tak hrát. Rozumnější bude asi spát. (zase ulehne a usne) Rybka: (vpluje na scénu a pronese) Co horšího tak může být než jen nevědět co si tak přát? Možná jen jedna věc a to, ni jedno přání nezískat. Tak co rybáři chceš si přát????? (odpluje...) Rybář: (slyšel rybku, tak se probere a zase posadí) Mám to – hurááá, vím už co chci, chci ženu hodnou doma mít, s kým se smát a radovat se, koho rukou mojí pohladit. Vím už rybko co si přát, ženu chci a tebe darem, aby do teď jedna zlatá rybka, za mě se mohla zaprovdat. Rybka: (opět vpluje) Tak druhé přání vyřkni milý a splním ti je v minutě, potom už s ženou svojí můžeš uléhat ve dvou na kutě. Rybář: Tu říkám tedy rovnou hned: Přeji si přání druhé rybko, ať už nejsem tak sám jako teď. Rybka: A tak se i stane ty můj milý, tvé přání rozkazem mi je, ať ženu – mě – po boku máš v další chvíli, ale přání už jen jediné. Vypravěč: A tak se rybář probudil až do dalšího dne, kdy už měl vedle sebe ženu, která se o něj starala. Žili takhle již dva týdny, když žena poslala muž na trh, aby přinesl chléb na další dny. A tak se rybář vydal na cestu...... Na cestě Dívka: (jde po cestě, v ruce košík se sýry a zpívá si smutně písničku. Melodie z Holubího domu str. 67) Zpívám ptákům a všem květinám, stával před domkem mým malý krám, lidí houf chodíval k našincům, ale teď není ni na tu sůl. Prodávala jsem tam lidem všem, marjánku, chleba i petržel, na trzích vonělo koření, nebylo žádného soužení. .......a teď mi zbylo jen sýrů pár, vím, že jsem hloupá, ale i za úsměv vám jeden dám. Vždyť já vím co je hlad, a nač být sytý, když vás nemá nikdo rád??? Rybář: Haló – slečno, počkejte jen chviličku, hlásek máte jako anděl, ale proč tak smutnou písničku? Neteskněte, prosím pěkně, raděj začněte se smát, věřil by snad jenom blázen, že takovou panenku nemá žádný v světě rád. Děvče: Však mi věřte, pane milý, kdopak v bídě by na rtech úsměv měl, jen ten, kdo v každé špatné chvíli, láskou se něžně rozechvěl. Když v oči moje sklopíte svůj zrak, tak uvidíte bolest, smutek, ........řekněte pane – věříte na zázrak? Rybář: Ukažte očka? – Pravdy máte. Netvařte se prosím tak, když mi jeden úsměv dáte, pomůžu vám – ale řekněte mi jak. Děvče: Řekla bych Vám pane milý, ale copak můžete mi dát? Kdybych řekla, že chci lásky, začnete mne snad mít rád? (začne se smát) Tomu by se jeden mohl leda smát. Rybář: Tak vidíte – vy nevěříte na zázrak, vždyť byl bych blázen, kdybych od první chvíle nemohl vás milovat. Tak zase zítra – souhlasíte? Přesně teď a tady zas, když jsem s vámi, srdce buší a zastavuje se všechen světa čas. (odejde) Děvče: (radostně se zatočí) Že by to přece pravda byla, že jeden mě bude míti rád? V dobrém i špatném bude se mnou, bude mě strašně milovat? Radostí se celá třesu a podivně po těle mi je, tenhle ten mladík, co byl tady, říkal, že jen mě prý miluje... (dívá se na místo, kam odešel rybář a zpívá písničku. Melodie Dajána str. 50) Lidé o mě říkají, že jsem v lásce nestálá, a já zatím potají jenom tebe v mysli mám, na tebe cos klid mi vzal, dnem i nocí čekám dál, smutná a bláhová Marjánka...... Marjánka. Vypravěč: A tak se večer vracel rybář domů a úplně mu z hlavy vypadlo, že šel vlastně pro chléb. Nic nepřinesl a sháněl se po večeři....... Doma Rybář: Ženo, vracím se ti domů, večeři chystej na stolech, únavou padám, no vždyť se pachtím v takhle horkých dnech. Žena: Večeře už je připravená, ......a kdepak ty ten chleba máš? Prý pachtí – bóže na nebesích, vždyť žádnou práci neděláš. Dřu se tak sama, bolavé mám nohy, a ty si ještě stěžuješ. Kdybys ty budižničemo měl alespoň k něčemu vlohy, vždyť rybku jedinou nechytneš...!!!! Rybář: Dej už mi pokoj, já nemám času poslouchat tvoje breptání, vždyť všechen čas ty trávíš jen otázkami na ptaní. Žena: Bodejď by ne, vždyť ty jen pořád: „ Víš kolik práce mám?“, ale piš si už ani peníz do ruky tvé já nepřidám. ....jo – a vař si taky sám. (odejde) Rybář: (je otráven tím, že žije s touto ženou) Co jsem to proved jen já hlupák, tenhle pytel mít na zádech, ta štve mě, k čemu je tu, nemůžu slyšet ni její dech. Vypravěč: A tak zase další den vydal se rybář na cestu za svou milou Marjánkou. Na cestě Rybář: Marjánko moje rozmilá, tys přišla, tak velkou radost mám, dárků bych ti snesl z nebe, ale copak chudý tobě dám? Děvče: Nebuď smutný, směj se se mnou, copak dávat bys mi chtěl? Máš mě, já zas tebe, stačí mi, aby se mi smutek nevracel. Rybář: Chtěl bych tě Marjánko má jen u sebe pořád mít, ....mám nápad, já chtěl bych ........no ......... já ...... chtěl bych se za tě oženit, - no řekni, nechtěla by sis mě vzít? Děvče: Jééé – to by byla krása, za muže mít zrovna tebe, nemohls mi lepší dárek dát, když jsi u mě i nebe se štěstím celé směje, už vím, co je to milovat. Rybář: Já dal bych ti všechno co jen mám, to bude krása u sebe tě mít, ale ještě jednu věc, Marjánko – musím rychle vyřídit. Tu říkám tedy rovnou hned, přeji si přání třetí rybko, ať první žena zmizí zpátky a Marjánka je jí zrovna teď. Rybka: (ozve se za scénou) A tak se i stane ty můj milý, tvé přání rozkazem mi je, ať Marjánka je tvojí paní, ale přání nemáš jediné. Děvče: Už oddání jsme, to je krása, teďka už muži říkám ti, já tvojí ženou věrnou budu, budem mít štěstí, lásky, tři děti. Všichni: (stojí tam rybář a Marjánka, rybka připluje k nim) (písnička na melodii ze str. 144) Teď je tu čas, jenž je plný nejhezčích nocí a dní, poslouchej, jak voda nám teď pod okny tak tiše zní. Tam rybka zlatá pluje nám a zní nám lásky čas, my posloucháme potiše lásky krásný hlas. Ach, tak zase tančíme spolu, však jinak to zní tentokrát a do srdcí lásky si dáme, a v životě budem se smát...

---