WC

Nalézám zde klid.. místo bez oken osvětlené malou poblikávající žárovkou.. dva smetáky.. špinavý koberec.. mísa a spousta toaletního papíru.. otevřu vrzající dveře.. rožnu.. a s vrzáním dveře opět zavřu.. slyším jen ticho.. rozepnu zip u mých manšestráků a nechám je spadnout na zem.. s rozvahou usedám na prkýnko.. sedím.. nespěchám.. 

opřu si hlavu o dveře.. dívám se dolů na špinavý koberec.. měla bych ho někdy vyčistit.. jak dlouho ho vůbec mám?? Nejspíš dlouho.. jinak by nebyl tak špinavý.. s opřenou hlavou začínám pociťovat únavu... která je pro mne odpočinkem.. opět se posadím.. zpozoruji škrábanec na dveřích.. vím, že zde je.. pokaždé si ho všimnu.. ale pokaždé jakoby mne překvapil.. nečekám že zde bude.. proč nezmizí?? Je tam stále.. ale já tu nejsem stále.. třeba taky odejde když odcházím já.. snad je pouze mým  škrábancem.. třeba je mi věrný.. a vždy když přicházím.. rychle se vrátí na své místo.. chtěla bych mít takový svůj škrábanec.. třeba by mne měl rád.. chtěla bych, aby mne měl rád..

Pomalu začínám odtrhávat kousky toaletního papíru a zkouším z nich udělat vlaštovky.. stále se mi rozpadají, ale já své snažení nevzdávám.. třeba se mi to jednou podaří.. zatím ne, ale jednou.. možná.. myslím, že pro dnešek už mám vlaštovek dost.. papíry naházím do mísy, ale stále sedím.. rozjímám.. nad škrábancem, kobercem i vlaštovkami..