Ona byla cesta

do města s bílými zdmi
dokáži se přehrnout i s tisiciletou statickou polohou

v ústech již nelze cítit chuť autobusu
sedadla nedokonalé závěsy
nouzová kladiva směřující k touze

v krajích za polární září
náměstí přes noc stala se otevřenou náručí
odpoledne slunce překryly asfaltové pásy
vzdálený sladký stín

kdo zůstal spát v nedosažitelné zimě?

něco co stále utíká pod rukama
něco co nalezli jsme když otevřeli jsme skelné dveře
teď už jen cesta slunečními kanály ven
a vzhůru

z cesty zbyla tráva a chuť hnědého domku
prkenné zdi přítomnosti lesa
zbyl pocit trávy a domku a také hravé ruce
co odpovídaly mým otázkám
a nemusel jsem to být přímo já
a přece dostal jsem se jí pod kůži
chutnal teď přímo jejím pohledem
nestranně pozoroval v mrákotných domcích
nad krajem zatáček ona byla cesta a dál nebylo už nic
jen požehnání letního snu

beztvaré babí léto
propocené stěny tisíce rudých teček kolem úst
ramenem vylosovali jsme cestu k rudému městu
v mém nitru posypal jsem bílou tvář žlutým práškem
zahrabal pounčošky kolena vlákna vzpomínky
zahrabané šachty čluny v podzemí
ona dala mi slova ba co víc celé věty
však odejmula veškerý pohyb
ještě si pamatuji její kalhoty a triko vzor devadesátčtyři
po skončení cesty zůstala u mne
dala mi možnost být němý pak zase mluvit

mlčky odráželi jsme sami sebe ve žlutých plástvích
nikdy víc nezaregistrovali jsme sebemenší zachvění střelky
potkal jsem ulici uvnitř vlaku plno oleje a páry
začala nová etapa nové vtělení byl jsem syn stříbrné tyče

světla paneláků a vlaku
zuřivě hovořila obtáčela křivky
zatuchlá podpaždí ale jen svlečená záda boky půlky
ona směřuje za horizont vznáší se navždy pryč
a přesto antény celého města zaznamenaly obraz
který já viděl jinak

život před ní dělil se na podivné čtverce
nyní za oranžové noci daleko za hranicemi
někde tam kde končí koleje
někde tam rozvázal jsem jí šátek z očí
proto abych mohl podlehnout
abych objevil svět za slídou
někde tam kde psí bouda úsvitu znamenala skutečné světlo
ano někde tam před mnoha lety ve vůni pomerančového čaje
v zamčené kanceláři někde tam se končí
v příštích šlápotách
ve sněhu pod dohledem očí
přehrnu se během jediné
nemechanické noci zpět

---