Noční můra

Je místo, kde co nikde dá se zřít,
je to les, kde se temné věci mohou skrýt.

A pokud nemáš strach, že už nevrátíš se zpět,
pojď se mnou! Jinak budu pouze vyprávět:

Větve stromů v tomto lese
jsou jako pařáty stvůry,
která spoutána ani nepohne se.

Toto je místo, kde rodí se noční můry!

 

Procházíš tudy ohromen,
ze správné cesty sešel jsi snad jen náhodou.

V podivné fascinaci, cítíš, že to není sen,
v bázni kocháš se zkroucenou přírodou.

Slunce je tu kryto černým mrakem,
dokud jsi toto místo nespatřil, nevíš, co je tma.

Zde nelze vidět tvým bídným lidským zrakem,
zde světlem je totiž temnota.

Říkám ti, toto je domov té
jimi prokleté:

Nad hlavou prolétla
a v bezlistých větvích se zas skryla.
V tom lese bez světla
i bez dotyku tvé srdce uchopila.

Byla to jen chvíle, byl to jenom okamžik
a už jsi v její moci a už jsi její služebník.

 

Odcházíš odtud velmi spěšně.

Vůbec máš štěstí, že víš kudy jít.

Však i ve světle svého světa toužíš bezútěšně,
myslí ti krouží a ty nenacházíš klid.

Chceš znovu cítit bázeň svíravou,
když ti ten temný tvor prolétl nad hlavou.
Jako boha vzýváš ten nejasný stín.

Nabízíš duši, tělo, vše co máš.

Ten tvor přichází a ovládá tvůj klín.
A ty bez zábran a v opojení podléháš:

Cítíš jak ústy hledá žílu.

Krev z tebe vysaje a vezme si tvou sílu.

A stejně ti ta smrt za to stojí,
a stejně podlehneš a ještě jsi rád,
protože pak se rána opět zhojí
a ona tě bude navždy ovládat.

 

Upířími zuby krev tvou sála
a potom křídla rozepjala.

Hadí tělo mihlo se prostorem,
zmizelo s rychlostí okenním otvorem.

Kostelní zvony dvanáct zvoní,
jen pocit bez jména zůstává po ní…

 

Noční můra-lidská tvář.

Hadí tělo, křídla máš.

V noci do temnoty budíš
a ve dne snění nutíš.

Nejsi ďábel, had, či drak,
nejsi anděl, ani pták.

Nejsi člověk, nejsi duch,
oheň, voda, země, vzduch.

Pouhou vůlí ovládla jsi hmotu.

Tvoje oči jako dýky jsou.

Pozvedla ses nad temnotou-
stala jsi se temnotou!

Let tvůj tichý víří prach,
nejsi démon, nejsi vrah.

Podoba tvá je prokletí,
děsí tvé věrné služebníky,
kteří jsou snadnou obětí
tvých očí, jež jsou jako dýky.

S láskou se vkrádáš do srdcí chtivých
a oni umírají ve tvém objetí.

Zplozenče děsů, nemocí nakažlivých,
já dobře znám tvé prokletí!

---