Vztek

Přestal jsi mi věřit a já zas nevím jestli věřím tobě.

Proč jsi mi to neřekl?

Nic z toho by se nemuselo stát.

Ale zlobím se i na sebe, že takhle jsem to řešit neměla.

Nevím co teď,

moje žárlivost je silnější než já,

hraju další hloupou hru

a místo toho abychom si to vyříkali mi dva,

tak utočím na ni,

protože na nic jiného nemám odvahu,

jsem vlastně slaboch,

ale ulevilo se mi aspoň trochu, když si z ní dělám srandu

nebo když jí napíšu něco ošklivého.

Protože mám hrozný vztek na ní, na tebe, na sebe, na celý svět.

Na to, že ona teď je tak blízko tebe,

může jít za tebou, být s tebou

a já nic nevím a nemůžu nic udělat.