ZBOŽŇOVÁNÍ SLAVNÝCH
Západní svět zachvacuje nová choroba. Jen málokdo odolává. Jde o syndrom zbožňování slavných osobností.
Podle psychologů je zbožňování celebrit vrcholem kluzkého svahu, po němž se člověk sveze k depresi, úzkostným stavům, případně až k psychózám. Jinak to chápou evoluční biologové. Podle nich je třeba zadívat se do historie vývoje člověka, abychom pochopili, že obsese celebritami a jejich životy je normálním jevem. Tvrdí, že zvláštní pozornost věnovaná úspěšným a slavným jedincům je jednou z nejchytřejších věcí, kterou dokáže jen člověk.
KLOUZÁNÍ PO SVAHU
Psychologové však trvají na tom, že následky uctívání známých osobností mohou být nedozírné. Nejde o to, že někdo hltá novinové články o soukromí slavných lidí či jiného zajímají zprávy o jejich úspěších. Doktor James Houran z Jižní illinoiské univerzity ve Springfieldu vytvořil žebříček zájmu lidí o celebrity. Nejde o dvě výrazné skupiny lidí, jak se donedávna předpokládalo. Do jedné skupiny byli řazeni neškodní fanoušci, do druhé psychopati, kteří se nezastaví před ničím, aby získali pozornost svých idolů. Dokonce ani před vraždou.
James Houran tvrdí, že takové dělení neexistuje a že jde o postupné sklouzávání z jedné pozice do druhé. Prvním stupněm je společenský zájem vyvolaným potřebou konverzovat o slavných osobnostech v práci, s přáteli, ve společnosti. Někteří lidé zahoří zvědavostí dozvědět se i pikantní detaily ze soukromí hvězd. Podporují je v tom stovky časopisů. Zdá se to být nevinné, ale podle Jamese Hourana už tito lidé mají daleko blíž k depresi než zbylá část populace, která zbožňování nepropadá.
Postupně zájem o soukromí a intimity slavných může přerůst v psychopatickou obsesi. Ve fantazii se rodí osobní vztahy s idolem. Takoví lidé jsou přesvědčeni, že mají se zbožňovanou osobností více společného než jiní, a tento pocit v nich postupně narůstá.
Podle nejnovějších průzkumů celých deset procent západní populace je ve stadiu, kdy zájem o celebrity a jejich zbožňování se stává nedílnou součástí jejich života, podobnou závislostí, jako je závislost na alkoholu, nikotinu nebo na drogách.
Poslednímu stadiu propadá zatím jen jedno procento obyvatel Evropy a USA. To už jde o patologický jev, kdy lidé doslova svůj idol pronásledují a jsou ochotni se kvůli němu i zranit, někoho přepadnout nebo vraždit. Zbožňovat slavnou osobnost zdaleka neznamená být psychopatem. Je to ale krok, který k tomuto stavu může vést.
V současné době neexistují srovnatelné údaje, které by bezpečně ukazovaly, zda se zbožňování celebrit mezi lidmi šíří, nebo je naopak na ústupu. Psychologové jsou ale pevně přesvědčeni, že se syndrom zbožňování slavných, který má i svou zkratku CWS (Celebrity Worship Syndrome), šíří jako epidemie.
PŘÍČINY?
Co vede lidi k tomu, že se propadají do světa fantazie, vybájených vztahů se slavnými osobnostmi, k vyváření idolů a jejich zbožňování? Podle psychologů je to často snaha nalézt vlastní identitu zejména v období dospívání, ale nejen v něm. A pak je to falešný pocit naplnění. Mám někoho, koho obdivuji, dokonce miluji a zbožňuji a jsem pro něj ochoten udělat cokoli. Těmto závislým jedincům uniká, že zbožňovaný idol jejich city neopětuje a většinou o nich ani netuší. Je to náhražka za neexistující reálné vztahy nebo za neuspokojivé běžné mezilidské vztahy, která často přerůstá v patologický jev.
RŮZNÉ TYPY - RŮZNÉ ZBOŽŇOVÁNÍ
Podle časopisu The Journal of Nervous and Mental Disease (Časopis nervových a duševních chorob) různé typy zbožňování odpovídají i různým typům lidí. Ti, kteří prahnou po podrobnostech ze soukromí celebrit ze společenských důvodů a používají je hlavně jako téma při konverzaci, jsou většinou extroverti. Lidé společenští, živí, aktivní. Intenzivní až osobní zájem o soukromý život slavných projevují lidé neurotičtí, trpící stresy, vysoce emotivní, náladoví.
A poslední, dalo by se říci nejvyšší, fáze zbožnění se obvykle projevuje u lidí impulzivních, egocentrických, někdy přímo s protispolečenským až kriminálním chováním.
NOVÉ NÁBOŽENSTVÍ?
Zbožňování zasahuje tolik lidí, idolů i jejich fanoušků, že se objevují úvahy, zda nejde o jakousi novou formu náboženství. Právě v náboženství jsou božstva, tedy idoly představující dokonalost, tak důležitá. Problémem je, že mnoho lidí zbožňujících idoly už nějaké náboženství vyznává. Jak v Evropě, tak v USA jsou to především křesťané ať už katolíci, protestanti, presbytariáni či jiní. Klidně zapomenou na biblický příkaz "Nebudeš uctívat jiného boha" a svůj idol uctívají víc než boha daného jim náboženstvím.
Jaké skupiny lidí nejsnadněji podléhají tomuto novému trendu? Podle psychologů to nemusí vůbec být lidé smutní, osamělí či hledající vlastní identitu. Nedá se ani říci, že by zbožňování idolů podléhali víc lidé hloupí, nevzdělaní nebo naopak inteligentní. Zajímavé je, že vůči této chorobě nejsou imunní ani silné manipulátorské typy. Průzkumy dokazují, že lidé s machiavelistickými tendencemi uctívají své idoly stejně jako jiní.
Zbožňování celebrit vede ke snaze napodobit idol. K pokusům být také úspěšný, dobře oblečený, přitažlivý, neodolatelný, mít silné auto, krásný dům a úspěch u druhého pohlaví. Problém je, že právě to se většinou lidem nezdaří, a pak dochází ke krutým depresím.
POHLED BIOLOGŮ
Jak už bylo řečeno, z pohledu evolučních biologů je zbožňování idolů naopak na místě. Lidé jsou zrozeni k tomu, aby napodobovali to, co se jim líbí, co je progresivní, lepší, dokonalejší. To je základní lidská vlastnost, a jak tvrdí biologové, také základ lidského vývoje. Zatímco šimpanz dokáže pozorovat jiného šimpanze a napodobit v podstatě jeho techniku při sbírání termitů, lidé umí kopírovat od druhých i nejmenší detaily a nejen v technologii. Zvířata uznávají dominantní jedince, kteří si postavení v tlupě nebo ve stádu dobudou silou a svou sexuální schopností, lidé jsou jediní živočichové, pro které jsou víc než síla důležité zásluhy, dosažené postavení a prestiž.
V pravěké společnosti tuto prestiž měli nejlepší lovci a stařešinové kmene. Dnes už lovit nepotřebujeme a dlouhověkost není zásluhou a hlavně není spojena s větší moudrostí či většími schopnostmi. Přesto je v člověku zafixován pocit, že dominantní jedinci jsou hodni následování. Do tohoto vzorce zapadají celebrity. Indikátorem dominantnosti v dnešní společnosti jsou úspěch, sláva a bohatství. Problém je, že lidem, kteří své idoly zbožňují a napodobují je, obvykle uniká souvislost mezi charakterovými rysy a úspěchem. Velmi často napodobují právě ty vlastnosti, které s cestou za slávou a úspěchem nemají nic společného, jsou spíše důsledkem než příčinou. Podle biologů svou roli hraje i sex. Jedinci přitažliví pro druhé pohlaví byli vždy v historii obdivováni, napodobováni a uctíváni. A dnes tomu není jinak.
Pokud by měli pravdu evoluční biologové a ne psychologové, pak zbožňování celebrit je člověku vrozené a pro jeho vývoj prospěšné. Z instinktů starých jako lidstvo samo se jen vyvinulo do forem odpovídajících moderní společnosti.
Fakta hovoří spíš ve prospěch psychologů. Nebo jde jen o to nepřekročit určité hranice. Jak ovšem praví psychologové, v případě zbožňování jde o kluzký svah a málokdo se na něm udrží.
NEW SCIENTIST, Londýn
Písmák 