Noc v přírodě...

Obloha halená závojem času,

měsíc leskne se ve svým jasu.

Jeho paprsky mazlí se vášnivě s travou,

s rosou v listech stromů něžně si hrajou.

Třpytivě čistá, chladivá voda v potoce plyne,

v polibcích břeh rybníka s mlhou splyne.

Pod rouškou mlhy a v obětí rosy,

v trávě tiše a klidně usíná kdosi

Tělo pomalu, ale jistě spí,

duše a smysly ale ještě bdí.

Zrak se upíná k daleké, překrásné  obloze,

na vznešený povoz hvězd ve velkém voze.

Takhle a každičkou noc, odjíždí hvězdy pryč,

nikdy se asi nikdo nedoví kam a ani proč…

Možná každá z těhlech hvězdiček,

je jedno z narozených dětiček

Odejde z království planet a slunce,

Přistane v náručí matky a otce.

Duše i smysly postavy pomalu usnuli

povozy životů do cíle dojely…