Bochník

Tohle napsal můj dobrý kamarád, nicméně se sám neodvážil to uveřejnit-tak to přenechal na mně. Je to nevážně pojatá reflexe na militarismus a konzum dnešní společnosti. Autor nemá žádné předchozí zkušenosti s poezií.

-na nový rok nám spáti nedá,
daruj nám ježíši, daruj nám chleba.
snad nedostaneme velký kulový,
když rozpočet máme nulový,
-pokud chceš a odzbrojíš,
krajíček si ukrojíš.
-ale já chci nasytit celý jícen,
daruj mi, ježíši, celý pecen!
-za to co ve světě činíš?,
a ještě mne ze všeho viníš!
nedostaneš ani kus,
co se tváříš jako kakabus?
-já i rodina máme hlad,
copak v tom nevídíš žádný klad?
-klad v tom není věru žádný,
když doteď jsi byl nažraný.
považ co jsi zbraní způsobil,
hladomor jsi znásobil!
na světě je takových rodin víc,
tak co, už odzbrojíš?
-odzbrojit - to je noční můra,
vždyť nepřátel je fůra!
-nepřátel máš hlavně díky zbraním,
tak se tu měj a já se klaním!
-počkej a co ten chleba?
ale běda, běda, běda!
-ježíš, protože má dobré srdce,
nechal chléb zhmotnit v jeho krce.
-jelikož člověk tento akt nečekal,
militarista se dáví dál...

---