Den

Den

Je krásný den a černí ptáci jsou na trnech světla nabodaní.

Mávají křídly, víří prach i má zkamenělá přání
-mrtvé touhy, co ztratily svůj směr.

Je krásný den a západní vítr listy ze stromů trhá.

Padající slunce stíny mého těla vrhá
-malé prázdné dlaně, hrudník bez žeber.

Den se zkazil, obloha padá, slunce krvácí a zmírá.

Za dveřmi z černých oblaků se soucit neotvírá
- tak stojíš a čekáš na správná slova, která si přeješ.

Den se zkazil a stěnami nebe chce roztříštit tvou hlavu plnou snění.

nelítostný sok, co nezná žádné odpuštění
- odsoudil tvou nahou dlaň, kterou rozevřeně držíš, že ji nikdy nezahřeješ.