Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVánoce
Autor
Pavel_Daneš
1 - Tak tedy přišla jsi!
A já už nečekal
Posaď se, Delfíno
přišla jsi vzpomínat?
(Mám kdouli v zahradě
bojím se, že uschne)
Vzpomínám...
a vidím děvčátko
co žilo ve staré vile
tam někde na začátku života...
Teď si vzpomeň i ty
na směšně vážného chlapce
Který psal špatné verše
a říkal jim básně
Vzpomínáš?
(v zahradě každou minutu
odchází z kdoule život)
Teď vidím dívenku
s dlouhými světlými vlasy
která znala vážně směšného mladíka
který psal pro vlastní ješitnost
opravdu špatné básně
a říkal jim verše
A o vánocích
chodili večer po ulicích
a dívali se do ozářených oken
na stromečky
na lásku
na nudu
na předstírání
a na lhostejnost
Pak dozněly plesy
nikdo se už neptal
Do pusté vily
otevřeným oknem
sypal se sníh
Pávi někam odlétli
stromy vyhnily
a ta dívenka tam už zůstala sama
jen se mnou
Kam jsem to jenom odjel?
Vždyť tolik, tolik mrzlo!
A všude navál sníh
a nejvíc do duše
mráz zamkl do sna řeky
a havrani křičeli v zahradě
a ten sníh tolik padal!
Až kdesi jsem si vzpomněl...
Jak asi přečkala tu zimu?
Vždyť sto let sněžilo!
A zas jsou Vánoce
sto let jsou Vánoce
a ten černý les za oknem
nevede nikam, nemá nikde konec
začíná tady a jeho jméno ti neřeknu
to snad pro tebe ještě smím udělat
Dnes mají všechny děti svátek
večer posledních andělů
a dřív, než přijde Velký pátek
uvadne kdoule v zábělu
2 -
Samotu, Delfíno
tu nejde vyrvat z duše
Chtěl bych se smát a pít
a jásat ještě dnes
Jsou přece Vánoce...
Vlastní smích mi zní hluše
mám temno v pokojích
a temnější je les
tam vzadu za oknem
Slyšíš to, Delfíno?
To není meluzína
to je pláč matek
všech Ježíšů
Kteří kdy žili, žijí a ještě budou žít
a všichni umřou umučeni
Ale ten pláč
ten pláč jejich matek
ten nikdy neutichne!
Venku se chumelí...
jak je ti, Delfíno?
Prach sedá na jmelí,
na datle, na víno
Jak jsem stár, Delfíno!
Bylo mi třista let
a dvěstě let jsem sám
tisíc let bez tebe
Už nemohu jít dál a není cesty zpět
a nechci do pekla a nesmím do nebe
Jak jsem sám, Delfíno!
mluvím jen s přízraky
jde Dante předpeklím a Beatrice zpívá
Zvenčí mi po dveřích šátrají náznaky
a křičím do noci a nic se neozývá
Ty stárneš, Delfíno!
Zamrzá ovoce
Co je tam za oknem? Jen tma a vždycky byla
Tam nechoď, ne, tam ne, tam hnijí Vánoce
tam vzadu v pokoji, který jsi opustila
Jsi mrtvá, Delfíno!
Vím to už tisíc let
a už tě nevidím jen stěny oči poulí
Jen chvíli - vyjdu ven a než zamrzne svět
odejdu do lesa a nechám uschnout kdouli