na známost se dává

kouř tma prach křik smrad

zápach

hořícího vlasu seškvařené kůže moči

pot sliny slzy pláč křik řev

kouř

valí se v mohutných shlucích k nebi

štiplavě dráždí vtírá se do nosu

dusí pálí napíná pobízí oči aby vyletěly

z důlků

vytekly vykrvácely

slzy chvátají na pomoc

nezadržitelně vyplavují

všechno.

„zdechni! děvko!“

teplo

sálá odněkud zespoda potní žlázy

začínají pracovat

tupě bez rozmyslu připravené na svou směnu

dým se líně rozptyluje sníží svou koncentraci nezmizí

provokativně

je pořád tady abychom nezapomněli

horko příšerné

krev zrychluje poklus rozbíhá se

připravena na závod

tři, dva... jedna!

běž! utíkej! start!

kdo doběhne poslední je šašek

kůže se scvrkává maso roste rozpíná se

pane krejčí povolte to trochu u kotníků ať jsem šik

„uhoříš, děvko! umřeš!“

žár nesnesitelný krev zběsile uhání cirkuluje

v závodním tempu

tlukoucího srdce překonává samo sebe

pane inženýre tahle pumpa není dimenzovaná na takovou zátěž

silný závan spálené kůže buňky se bortí

dehydrují

křik řev mísí se v jeden hlas

peklo

šílené!

každá kapka tekutiny vře bublá roztéká se

zbavuje smyslu rozumu bytí

kašlu na to odjedu

ranním vlakem do háje.