Vzpomínky

Vzpomínky

   Kdosi mi řekl, abych zapsala svoje vzpomínky.

Prý “Bude ti líp.“ A tak jsem začala:

   První vzpomínka-

Bylo léto a venku

se vznášely tisíce

pavučin s malými

pavoučky jako

unavenými admirály.

  -slíbila jsem si, že budu v životě šťastná. (zklamala jsem sama sebe.)  

   První školní den-

„Maminko, nechoď.“

-„Jdi ty bláhová, uteče to jako voda.“

Nakonec měla pravdu-

třináct let uplynulo mrknutím oka

(Bojím se, co bude až znovu otevřu oči)

   První pusa-

Tiché mlasknutí

na tvář, on byl

princ a já princezna-

-to jsme ještě věřili.

Řekl, že mě nikdy

nepřestane milovat

a snad to i myslel

vážně.

Jen nevěděl, co to znamená.

   První líbání-

jako první origami-

-s maličko

nepřesnými tvary.

Ale možná to bylo jen mlhou kolem.

   První básnička-

Par mrtvých motýlů,

sluneční světlo a

můj první hřích

(čekala jsem fanfáry a spuštění opony)

načmárané

potmě v pokoji.

  Ještě teď se tam bojím rozsvit.

   „Mám pokračovat?“ „Ne.“