Chladná "Jarní" Variace

Vydechuju nikotinovej kouř,

jenž neslyšně uniká do světa,

do mlhou opředenýho

nekonečnýho prostoru..

Stoupá k nebesům –

tam, kde líně plují mraky..

Marně natahuju uši,

zda uslyším zpívat ptáky..

Vdechuju vlahý vzduch

prostoupený odpoledním tichem,

mrzuté pily – někdo ji vytáhl

ze špíny zaprášené kůlny,

aby kolem sebe

rozsévala moře dřevěných slz…

Slyším šouravé kroky staříka,

nikam nespěchá.

Vrásčitou rukou si upravuje

věkem omšelou rádiovku

zapaluje

svou poslední (?) Startku…

Z nedalekého smrku

ladně spadla šiška.

(asi už ji nebavilo čekat na jaro..)

Skoro bezhlučně dopadla

do trávy pokryté

(místo třpytivou sněhovou peřinou)

lesknoucími se perličkami rosy..