Nekonečná pouť

...i zdánlivě mrtvé poušti koluje krev v žilách...

S opožděnou půlnocí
popíjím svůj čaj o páté,
opožděnější ve tmě tonoucí
s každou hvězdou,
jež střemhlav padá do ztracena,
s ní i jiskrné touhy rozvláté.

Zalitá černí,
sluncem ještě rozpálená,
podvedená, ač všichni jí věrní,
hladová a žíznivá
poušť opuštěná.

Unaveným karavanám kurtizánou,
hrobem uhrančivým svou bezedností.
Každé zrnko - příběh s bázní a hanou,
osudů těchto tisíce mezi prsty mi tečou
s písčitou samozřejmostí.

Další příběh ze sil posledních,
perem dopsán za žíznivého sípění,
nostalgický křik propuká v hysterický smích,
myšlenky bez inkoustu v písek se promění.

---