Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBrkoslav a Frikadella aneb střes se hněvu uražených morčat
Autor
Ettelea
V jednom malém zapadlém západočeském městě žili byli dva přátelé: Brkoslav a Frikadella. Znali se už od mládí a postupem času se z nich stala nerozlučná dvojka, přestože byli oba tolik odlišní – Brkoslav se zajímal spíše o přírodní vědy, zejména pak o ornitologii, zato Frikadella svůj zájem upírala směrem ke gastronomii, zejména pak k masným produktům. Jednoho lednového odpoledne Frikadellu napadlo, že by mohli s Brkoslavem postavit ze sněhu sochu. Brkoslav nic nenamítal, a tak se spolu odebrali na místo vybrané k onomu uměleckému aktu, tedy na dětské hřiště. Po odmítnutí několika přespříliš kreativních návrhů se oba shodli na tom, že udělají ze sněhu houpačku.
Brkoslav: „Hej tyjo uděláme houpačku!“
Frikadella: „Tak fajn,….ty hele, nemáš na mysli takovou tu páku pro dva, že ne?!?“
Brkoslav: „Neblbni, takovej cvok nejsem. Ty držátka by se ze sněhu dělali strašně špatně..“
Frikadella: „To je fakt. Takže začneme – já udělam ze sněhu strom a ty uděláš lano, jo?“
Brkoslav: „No počkej! Jakej strom? Jaký lano? Já udělam tyče a ty uděláš sedačku a řetěz.“
Frikadella: „O čem to k sakru mluvíš?“
Brkoslav: :Ti to říkam jasně. Houpačka. Estli teda chceš, tak ty tyče můžeš udělat ty.“
Frikadella: „Cože, cože? Připadá ti snad, že by takovej Tarzan měl na lanový houpačce tyče???“
Brkoslav: „A můžeš mi říct, co by dělal Tarzan na KLASICKÝ SEDAČKOVÝ HOUPAČCE??“
Frikadella: „Co to plácáš?“
Brkoslav: „Nemám rád tvé morče!!!!
Frikadella: „A co moje duše! Nikdy ti na mě skutečně nezáleželo!!!
Brkoslav: „………..tys NIKDY neměla ráda můj účes!!!