Netuším

Netušil jsem,proč odcházím.

Bylo však přirozené i neskutečné,že jsme se tu sešli.

Ty nemáš odkud mě znát a přesto jsi tady.

I po týdnech jsem Ti naslouchal s pocitem,že čtu.

Čtu Tě,snažím se číst.

Ale nedovedu rozeznat,

zda mě těší,nebo překvapuje,

kdykoli věty přerušíš.

Ne, jsem otupělý,

moje doteky nezasahují.

Vcházím netušeně,

Tvůj rytmus sice vnímám,

ale nesplynu s ním.

Vlastně jen čekám...