má existence

Ani velký, ani malý. Prostě tak akorát. Dřevěný domek, obklopený stromy a nedotčenou přírodou. Vůně jehličí a svobody se rozplývá po celém domě. Je to jako sen o který nechcete přijít. Budoucnost i přítomnost naplněného okamžiku, prožitku nespoutanosti, ale zároveň pocitu neskonalé harmonie a sounáležitoti. Trvalo dlouho, než se dočkal takového života. Dříve nebyl sám se sebou spokojený a jen si překážel. Možná si jinak vyložil smysl, podstatu života, priority lidí, kteří byli v jeho blízkosti a jen si přál někam patřit. Nemohl být mezi lidmi stejně tak, jako nestrpěl být sám se sebou. Potřeboval přátele ve stejné míře jako samotu. Myšlenky mu bránily v žití, v bytí na zemi a i když dýchal a srdce mu tlouklo již hezkou řádku let, cítil se špatně. Mrtvola s city, přecitlivělá povaha, někdy sobecká a nevděčná. Krycí maska před vnějším světem. Nespoléhá se na ostatní, dokáže ranit když to nejméně potřebujete. Zdálo se mu, že může být šťastný, možná si to i zaslouží. Pak přišlo něco, nebo spíš někdo, kdo jej z jeho temnoty vyvedl. Představte si, že vás chytne za ruku a postaví před realitu. Řekne pár pravdivých, sem tam několik slov plných lží a odejde. Nechá vás stát na planině. Nevíte kam jít a proč tam jste. Jen všechno bolí a vy máte tušení, že váš mozek co nejdřív praskne. Zmatek vás plně ovládá, zavíráte oči, ale je to naprosto zbytečné. Zradili vás a nechcete nikomu věřit. Kdo vás vyvede ven? Komu uvěřit, když víte, že jeden  z nich to nemyslí čestně. Vybere si dluh nyní nebo o pár dnů později! Musíte si pomoct sami. Vnímáte tlukot svého srdce a cítíte osamělost. Tam ve vás, hluboko ponořenou. Vyšplháte na začátek, zpět, dívají se na vás, chtějí číst. Nedaří se jim to a začnou si vymýšlet. Hádají a vnucují vám svou představu o vás samotných. Co byste měli a co neměli dělat, co říkat a dokonce přemýšlet. Možná se obklopíte ostnatým drátem. Ale parazitů a tzv. dobráků se nezbavíte mávnutím kouzelného proutku. Síla, která je ve vás se neprobouzí k životu snadno. Proto se vrátil na začátek. Otupělým, zkušený a necitlivý k potřebám druhých. Pochopil, že lepší pro něj bude být sám. Nemiluje nikoho. Nenašel člověka, který by se mu vyrovnal. Celý znechucený odjel za město, aby mohl dýchat vůni svobody. Už nikdy si nenechat pomoct od lidí. Dovedli by jej opět na planinu. Prázdnou, tolik mu podobnou. A on si rozhodně nepřeje spatřit jiskrnou realitu.