toust

Já k ústům přikládám zlatavý a křupavý toust,

jak teplá kamínka hřeje mě na rtech.

Ach, ta chuť,

lechtá mě na patře,

ach ta vůně,

dráždí mé smysly svou libostí,

však já, z čiré hlouposti pozřel jej

bez rozumu,

sic s radostí,

ale nyní budu tloust !!!

Byla-li to chyba?

Pak chybuji rád,

Však s proporcemi neradno si hrát,

každá chyba se jednou vrátí

a kila navíc se jen tak nevytratí.

Jak rozsoudit tu prapodivnou kauzu –

tloust či toust?

Myslím si, že být

tloust je mírou nevkusu,

však toust  je vrcholem korpusu,

třešinkou na dortu,

tak lákavou, tak vábivou,

též ale zlobivou,

ale nesníst ji, třeba jen v poklusu,

byla by promarněná chvíle života….