???? ukázka

Rytíři jako každé sobotní odpoledne usedli ke svému kuželovitému stolu a jali se rokovat a rozhodovat o tom, co s načatým odpolednem.

„ Půjdeme do boje „ rozhorlil se nejmladší z nich a jeho tvář plála nadšením a mladickou nerozvážností, „rozsekáme všechno na co padnou naše exalibry na cimpr campr! Vítězoslavně se rozhlédl po ostatních soukmenovcích hledaje v jejich očích souhlas a stejné nadšení pro dobrou věc – pro boj, který je měl pozvednout ke slávě.

„Sedneš a ani se nehneš“ usadil ho nejstarší z nich a na potvrzení svých slov se jal svého mladšího druha fackovat na jednu i na druhou stranu tváře. Záleželo na tom, která byla právě nastavená. Něco padlo i na tu zadní.

„Tak co bude ? Přece tady nebudeme sedět jako staré baby před wigvamen .“ Podotkl další z nich.

Bylo načase, aby se slova i vlády ujal nejstarší z nich král –šaman – rytíř, který se pro své trofeje z litých bojů těšil mezi osazenstvem největší úctě. Ve chvíli. kdy se chystal pronést svou řeč, byl přerušen vskutku pekelným hlukem, jenž se ozýval zpoza dveří. Ty se náhle rozletěli a dovnitř vpadla zaprášená postava s kbelíkem na noze.

„Tak dost“ zahřímal mocným hlasem inspektor Dreyfuss, jen co si protřel oči.

„Učiním konec vašemu clouseauovskému spolku!“ pokračoval… Jeho napětí dosáhlo očividně vrcholu – bylo to vidět v tiku jeho oka a bylo i cítit…

Zaskočení rytíři se nezmohli ani na slovo. Považovali to za nechutnou šarádu.

„A už dost“ ozval se tentokrát opět nejstarší rytíř Aragorn. „Rejžo, co tady dělá ten blázen?“ otočil se na Spielberga. Steven jen bezmocně krčil rameny.

„Jsem zvědav, čím to bude pokračovat“ rozhodil rukama Aragorn.

Bzzzzzz… ozvalo se z rohu. Všichni se otočili – nešťastný zvukař nedokázal potlačit své vzrušení.

„Vykliďte scénu“ zařval Steven propadnuvši panice „a zavolejte četníky. Měli by být touto dobou v Saint-Tropez. Volačka je 007!

To se ale nelíbilo Aragornovi. Podíval se všem do jejich groteskně zkřivených tváří a pronesl tichým, syčivým hlasem, který nevěstil nic dobrého.

„To jste rytíři, mocní mužové, před kterými smekají i padají

na kolena takoví velikáni jako byl Sandokan? Styďte se ! Vždyť se chováte jako ztracení v New Yorku. „

A nastalo ticho, které přerušovaly jen občasné úlety špatného svědomí. Trvalo to dlouho a trvalo to ještě déle . Bylo už velmi, opravdu velmi husto, když rytíře i nezvané návštěvníky sedící u nezvaného stolu vysvobodila slova, pronesená v pravý a poslední čas: „ Uneseme Titanik!!! I kdybychom ho měli potopit do hlubin oceánu, bude náš!“ zavelel šaman Aragorn.

Hrad „ Karamelový větrník „ ještě nikdy nezažil takové nadšené a hlučné provolávání slávy. A tehdy se jeho zdi jaly psát novou historii rytířů od jehlanovitého stolu.

Rytíř Nightly byl sice malý vzrůstem, nicméně velký svými činy. Když rytíř dne velel nástup, Nightly stál vždy jako poslední v řadě. Už si na to své postavení „mrňouska mezi velikány „ přivykl, ale poslední dobou přemýšlel o tom, jak to změnit. A když toho osudného sobotního odpoledne uslyšel burácející slova rytíře – krále Aragorna - „uneseme Titanik „ , svitla mu naděje, že se stane velkým a ješte větším až bude největším a už nebude stávat na konci řady. Možná, že dostane také nové jméno...