Mokrá židle

Když jsem to tak provedl, nedalo se už nic dělat,
tak jsem vyhodil aspoň sekyru, ale je pravda,
že byla trošku tupá a tudíž si toho nikdo moc nevšiml.
Vytáhl jsme teda radši brýle a notes, ale po té sekeře
už to nikdo moc neocenil.
Tak jsem na té podlaze kamené kluzké našel díru a zavrtal se, do té doby,
než zazvonil ten telefon.
Přiznávám, že občas jsme vykoukl a hodil sekyru, nebo vytáhl brýle a notes.
Když jsem to dělal z díry, nemělo to pochopitelně už žádný jalovec.
Nakonec mě zachránila trubička, která ovšem už náplň neměla,
protože ji rozmázli po koberci.
Hlavní bylo že tam byla.

Po tom všem jsem si vzal šátek a telfon rozbil, protože jsem měl strach,
že začne zvonit a nebudou to už tak dobrý kramfleky,
jako předtím, nebo úplně dřív...

---