Teleskop zaměřený na planetu Krize

Před tím mrakem

Co zastínil můj pohled na tebe

Byly tam vzpomínky

Na okamžiky, co nám patřily

Ale zůstaly prázdné jako právě vystěhovaná místnost

Emoce protentokrát měly dovolenou

Dostavilo se jen zklamání

Spravedlivě rozdělené do dávek

Ke každé vzpomínce jedna

I když nikdo nikomu nic neslíbil, já vím

A já pochopila, co musím udělat

Mohly následovat jen dvě možnosti

Že neuvěříš

Že ti to bude jedno

Jedna horší než druhá

Bylo to, jako když se jedna část mého já vypne

A na tebe se dívá nějaká úplně jiná

Nedokázala jsem si představit

jaké to bude, až tenhle stav skončí

Přála jsem si, aby trval

Bez ohledu na to, co způsobí

A teprve

když jsem po pár dnech seděla

a psala na papír

Nedokážu to nedokážu to nedokážu to

Jsem si uvědomila

Že si pouze hraju se svými pocity

Ale mrcha realita zůstane stejná

Prý dobrá kámoška - pro tebe vždycky, viď ?

Ta, co ti rozumí stejně, jako tě nechápe

A řvala jsem hrůzou

když jsem se podívala na to,

co jsem napsala :

Podváděla jsem tě s někým, kdo nejsi !

 

 

---