Mlha

Kdu už se probudím?

Jsem v koncích, nevím co mám dělat. Stojím na pokraji propasti. Je strašně hluboká, chci se dolů dívat, snad je to pocit úzkosti. V té propasti je mlha, jako v mé mysli. Strašně hustá mlha a zdá se že nekončí. Je dole, myšlenky mě tam pomalu snesly. Obklopuje mě, je dotěrná, vlasy mi smáčí. Studí mě u krku, vdechuji ji, zpátky jde očima, je to pláč? Asi ano, když kapky po tváři stékají. Ptám se, proč zrovna já. Zač? Zde dole je beznaděj, že bych moh kdy nahoru. Paprsky světla mě navnaděj, ale iluze hoří jak kus papíru. Asi už se budu navždy trápit, ta mlha mě nupustí ven. Ztratil jsem chuť ve štěstí věřit, snad je to vše zlý sen.

---