Má Lisa

Má Lisa

Jemně doznívají tóny výsostné předehry

Dvořákovy Rusalky.

Ty sedíš vedle v plýtkém křesle,

Na sobě svetr pletený z fialky,

Žádná  radost…však ani netváříš se sklesle

A já mohu potají sledovat ten mír a klid

Ve Tvých zavřených očích.

Nechci Tě dotykem, polibkem vyrušit,

Víš, že miluji, ale až teď je mi dopřáno

Prohlédnout strnulý obraz Tvé nádhery.

Na pozadí ve zvuku aplausu napsáno,

Že ona Lisa, co spí…Pojď, da Vinci, v ústery!

Podívej a zhodnoť skutečnou krásu

A přemaluj obrázek – ať je dnes hotový.

Pryč s černou! Na vlásky podzimu nanesu,

Rty trochu plnější…tak je to půvabné!

Měnil bys, umělče, zlata rez za Lisu?

Tak skočit a koupat se v ryšavém pramenu!

Při hudbě Dvořáka, já – poutník  na mysu

V řekách Tvých vlasů a v lásce Tvé utonul.