Politickej - aneb Ať to tak nedopadne

V aule bylo ticho.Řečník se ještě nedostavil.Posluchači jeden po druhém zaplňovali svá místa.Byli netrpěliví.

Dnešní přednáška měla být úplně jiná než ty ostatní.Proto si pečlivě připravili psací potřeby.Na několika místech bylo vidět i diktafony.Ano - dnes se většina z nich dozví, co je to skutečná politika !

Přednášející vstoupil do auly. Šum utichl. Přistoupil k řečnickému pultu.Nebyl za ním téměř vidět.Co mu však scházelo na výšce, to doháněl svým sebevědomím.Bylo to znát z jeho hlasu, který by býval nepotřeboval mikrofon.Přesto jej ale použil, poté, co si jej upravil do správné pozice. Pozdravil posluchačstvo v aule. V odpověď mu zacvakaly blesky fotoaparátů.Ano, byl jiný -normálního vysokoškolského profesora by si na přednášce fotil jen blázen.Nedal se rušit a začal svoji přednášku.Během ní postupně vyvolával nejrůznější schémata, tabulky a grafy na obrovské plátno nad svojí hlavou a doplňoval jimi svůj přednes.Studenti si horlivě zapisovali a občas se na sebe po očku nevěřícně podívali. Tohle že je politika ? Také osazenstvo posledních řad - laická i odborná veřejnost a zástupci médií - potají vrtěli hlavami. Tohle že je ministr ?

Přednášející ale vypadal, že si atmosféry v aule není vědom.Občas ke svému suchému výkladu přidal nějaký úsměvný příklad nebo dokonce vtip, který ale bohužel často hraničil s trapností. Během přednášky také použil některá ze svých charakteristických gest a neodpustil si ani několik parazitických slůvek ve svém projevu, například slovo

"prakticky" .

Konečně po hodině dal prostor dotazům.Bylo na něm vidět, jak ho mrzí, že je přednáška u konce - zřejmě se rád poslouchal a vůbec vypadal náramně spokojen sám se sebou.Bohužel už mu zbývalo jen poděkovat posluchačům za pozornost, což také učinil.Pak si srovnal papíry se svými poznámkami a zhasl projektor.Otočil se k východu a všiml si, že před pultem stojí jakási nenápadná dívka.Požádala ho o autogram.Ministr se rozzářil.Vytáhl z náprsní kapsy zlacené pero a podepsal se na nabídnutý papír svým typickým rukopisem.Usmál se na dívku a s poznámkami pod paždí opustil posluchárnu.

Dívka chvíli počkala, dokud nebylo jisté, že už ho nepotká. Pak i ona rychle vyrazila z auly.Čekalo ji dnes ještě několik rozhovorů a ona si chtěla být jistá, že je do večera stihne.

Před budovou fakulty je uviděla.Poznala je snadno, vždyť je měla celou předchozí hodinu před sebou.Pomalu se rozcházeli, volajíce na sebe své dojmy.Bylo jasné, že většina z nich míří do některé z hospod v okolí spláchnout ty neutěšené pocity vyvolané přednáškou.K jedné takové skupince se přidala.Souhlasila s jejich názory.Pozvali ji na pivo.Později, až se odpoledne schýlí k večeru a čárky na jejich účtech se promění v mříže, protínající ministrův obličej, si už nikdo z nich nevzpomene, že by dnes slyšel nebo dokonce sám pronesl slovo "noviny" .

Následujícího rána ministr seděl ve své kanceláři v pohodlném koženém křesle.Usmál se na svoji sekretářku, která mu přinesla jeho první dnešní kávu. Když odcházela, vlníc boky tak, že si div nezakopla o střevíc, pilně oceňoval její půvaby.Zvedl k ústům šálek a zhluboka se napil.Zrak mu při tom padl na noviny na jeho stole.Zakuckal se a vyprskl kávu na poznámky ze své včerejší přednášky na univerzitě.Titulek na přední straně ho šokoval, právě tak jako fotografie doprovázející článek o něm - na jedné vypadal jako Hitler, na druhé jako úplný idiot. Tak ho také líčil onen článek :"Konečně se ukázalo, co je zač ! " , stálo v záhlaví.Stejně dobře tam mohlo stát : "Tenhle ministr právě skončil ! ", aspoň mu to tak připadalo.Byly tam dokonce i názory účastníků včerejší přednášky - přičemž slova jako "trapné"  či "užvaněný idiot " byla ještě mírná.S hrůzou otočil na další stránku, aby ulevil svým nervům v běžném denním zpravodajství, ale tam - další děs : jeho vlastnoruční podpis, nestvůrně zvětšený, a pod ním grafologický rozbor jeho písma !Zvedl hlavu a místnost se s ním zatočila. "Proč ?", zaskřípalo pod ním křeslo. "Proč ?" , zašustily kávou porskané papíry s přednáškou. "Proč ?" , zadrnčelo sklo ve dveřích, za nimi bylo možné tušit vnadné obrysy sekretářky.Tentokrát je poprvé nevnímal a zuřivě listoval novinami.A pak, pak . . . , pak je skutečně objevil.Pouhá dvě písmena.Kdysi pro něj znamenala tak málo.Dnes byla tečkou za jeho kariérou, jeho snem, jeho životem. Šifra  -gg-  pod titulkem toho hrozného článku !

Následujícího dne přinesly noviny tuto zprávu : "Včera zemřel na předávkování drogami ve svém bytě jeden z předních českých ministrů . Veškerou svoji finanční hotovost odkázal novinářce s šifrou  -gg- , kterou v dopise na rozloučenou označil za příčinu své sebevraždy a zároveň ji prosí za odpuštění všeho, co jí kdy způsobil.Policejní psychologové z toho usuzují na značně rozpolcenou osobnost, nehodící se na elitní politickou scénu. Redakce ovšem prosí čtenáře, aby mu věnovali tichou vzpomínku. "

                                                                                           -gg-