Štědrý den

Štědrý den

 

 

Rok se opět s rokem sešel,

Nadešel den zrození.

Štěstí vzplane v každé duši,

Byť ne všichni to ocení.

 

Já celý rok už bloudím světem,

Sám, hladov a ztracený.

Již nemohu dál a chabrý je ten,

Kdo kus jídla obětuje,

Pro mne,

jenž slabým jsem zvířetem.

 

Loni s matkou byl jsem sic,

Sourozenci pěti též,

Však mráz byl krutý, vraždil zas,

Já jediný měl přežít jsem,

Zrovna když přišel Vánoc čas,

Souzen jít vpřed do ulic.

 

Však zima brzy ustala,

Vzduchem plula naděje.

Mladé štěně vzchopilo se,

Když chvíle hladu nastala,

Vždy našel se někdo s dlaní

Otevřenou dokořán,

Vlídné slovo prohodil,

dál jsem já šel opět sám.

 

Pak najednou léto slehlo,

Podzim nás vzal do náruče.

Já v ústech mnohých vořech jsem byl,

Samá kost a kůže jen,

Už nebyl jsem milým štěnětem,

Nicoty pln, stal do obruče.

 

Spal jsem v teple popelnic,

Žral co matka Země dala,

Někdy ani vědom sebe,

Pak zas vstal, šel do ulic.

 

Teď rok je tomu, co já prvně

Nadechl se vzduchu mdlého.

Plného puchu světa, smrti,

Však mlád jsem byl a malé škvrně,

Neviděl v tom nice zlého.

 

Až když letos,

 právě v ten svatý den,

bloudil světem pes sám sláb,

Dítě k němu vztáhlo ruku:

Jé, mami, podívej!

Matka tašku vzala jen,

Fuj, ty čokle, kliď se pryč,

Ať dívat na tě, krčit nos…

 

Já zhrzen byl moc, bez útěchy,

Ne z té rány, však z těch slov.

Copak mohu za to co jsem?

Hnusný ,shnilý, samé blechy…

 

Šel si lehnout k popelnici,

Čekajíce na smrt blahou.

Netušiv ni píď z té věci,

Jenž se večer, štědrý den,

Stane jemu, plnou tahou.

 

Jak tak leží nad večerem,

Oko splyne na okně,

Světlo, teplo láska, domov,

Uslyšíc ten lidský pláč,

Tam odvedle, z popelnice,

Rozhodl se projít šerem.

 

Nemluvně tu v pleně leží,

Pes jen s těží uvěří.

Snad i v světě vyspělém,

Neštěstí je v prahu dveří.

 

Slitoval se nad dítětem,

Zima by ho zabila.

Lehnul k němu, olízl ho,

Prvně láska psa ovila.

Bůh ty dva tam spasil květem.

 

Lilii jak sníh bílou,

Shodil na zem, a zatleskal,

V dáli pár se díval k nebi,

Domnívajíc se že padá hvězda,

Začlo sněžit,

Pes i dítě

Sám On, velký,

oba si je k sobě vzal…

---