... a nebylo kam jít

Brno - Petrov, dedicated to d.d.

celý život před něčím utíkám

za sebou vidinu, trnitou krajinu

v sobě se už nevyznám

klikyháky kterým se realista vysmívá

padesát tři kůrek a pod nima měkký nic

za který se neumím rvát

hraj mi neznámý s kytarou

snad něco umíš, ne jak já

duši mám strženou

 nechtěj se na ni ptát

nerýpej se mi v ranách

které září do prázdna

v noci bez tebe se bojím

ve dne uhýbám tvým očím

a noc padne až slunce se rozloučí

snad se rozhodnu "domů" jít

tou ztemnělou ulicí

kde očima znásilňujou cikáni

a tělem ty...

co můžu teď chtít, když pohrdám?

na konci ulice okno tvý z něho ty skloněný

díváš se tónem jenž nepřeložím

říkáš to, co čekám

ve dveřách čau už mi nepovíš

no a kde strávím noc?

a ty to víš?

---