Když na tvářích se chytají kapky rosy

Na černé obloze kvetou hvězdy, potkávám je nad ránem když chodím spát.
Ve dne prý teď kvetou stromy, říkali ve zprávách v půl čtvrté.
Kam vlastně všichni utekli, vždyť noc je tak krásná.
Asi chtějí hrát hru na schovávanou, a kde jsi ty ?

Jsi tu, nejsi tu má tě i nemám,
v srdci díra, v hlavě jakbysmet.
ne nejsem mrtvý, rukou na sebe vztaženou,
to je jen zdání mého světla.

Kam jsi šla a vlastně proč,
vždyť to mělo být tak krásné,
to říkal i ten poslední z posledních,
že každá radost je vykoupena trápením druhých.

Ale krása, láska, šílenost, je to co má být,
už nechci žádné pochybnosti, už chci zase žít.

Já odevzdávám se Tobě a přijímám Tě za manžela.
Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost,
že Tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno
dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh. .... Amen.

Zhaslo slunce! Není vidět, co dál?.

---