Stereotypy

kudy dál?

smutně se obracím, smutek se vytrácí
skrz oči krvácím na dřevěné pavlači
smích už mi nestačí, tichem se plahočím
tichem se potácím, kdy bude po pláči
mučí mě rybáři a křeč mám ve tváři
měsíc se ustrnul a podivně rozzářil

znovu se postavil, slovům se nebránil
snům svým dal průchod jen a stal se průvodem
cítím se podveden, je to tím, že tím jsem
posledním hrdninou v poslední hodinu
mohu se posmívat, ostatní nevnímat
mohu se posmívat dříve než zahynu

---