Někdy je hodně těžké,

 ještě věřit na lidi...

princezny, dobro a zlo, kouzelnou babičku

a celou tuhle partu

Ty momenty bejvají vetšinou hodně zlý...

Když jsem byl hodně malej, pohádkám jsem věřil a nejen to

Každá z nich,

mne pravidelně přenášela do úplně jiného světa

...

Někdy krásného, jindy hrůzostrašného

ale pokaždé plného kouzel

a se zaručeně šťastným koncem

Je jasné, že jak šel čas,

 měnil se obsah i aktéři,

 takže Bajaja si dal pauzu

a nastoupil Bílej tesák

A šlo se dál

Schovanej s baterkou pod stanem z deky...

celkem pravidelně mizel malej David

v neskutečně krásném

 a užasně bohatém světě

Není se čemu divit,

 že se mu až zas tak nechtělo zpátky...

a že snad i časem celkem neregistroval

(proč taky???),

 v kterém že to světě se zrovna nachází

A čas putoval dál...

nebo jsem to byl já,

kdo se vzdaloval?

Vzpomínám si na moment,

kdy jsem si chtěl s kamarádem hrát na vojáky a on mi řekl:

nejsme na to už moc velký???

Tak nevím,

zda to byl ten kritickej moment

a já startoval cestu do prázdnoty,

každopádně jsem ho tehdá vzal docela vážně

Bože, jak já byl blbej...

Tepláky odchod, nástup tesilek a hurá do světa puberty

( nebo těsně před spuštěním proudů testosteronu )

Kde se vzala tu se vzala holčičí bytost a já,

překvapenou tou novou cestou ke hvězdám,

 startoval

( tentokrát už celkem jistě:-)

do svých

 srdceryvných melodramat...

s tak užasně prozaickou tečkou

(ale já vím, že ta pravá existuje, já to vím:-)

...

A čas, ta kurva nebeská...

chvátal dál...

já se snažil držet krok

a pohádka pomalu,

 ale o to jistěji...

přestávala existovat

A také příběh se šťastným koncem se někám vytratil

Nebo jsem to byl já?

Poslední dobou to bylo neůnosný a mě tak nějak došlo, že asi není tak úplně chytrý,vyzouvat si předčasně dětské bačkory a nesledovat čas od času večerníček

A právě tebe se ptám,

je vůbec kdy čas,

kdy by člověk

"měl začít ztrácet" ???

Takže jsem se v rámci pudu sebezáchovy vyzul z tzv. "dospělosti"

(otázka je, zda jsem v ní kdy byl-:)

a občas zkouknu nějkakého toho Křemílka

Občas se jím i stávám:-)

Svět se tím nezměnil...

jde svým tempem a má na to celkem právo...

 Ale já mám zase právo věřit dětským očím

 a tím mít i tu užasnou možnost, čas od času...

odsud vycouvat:-)

A zazvonil zvonec

a...

zvoní

To život nese další lekce