Tma

Byl jsem vržen do světa

s jeho pravidly,

které neznám

a nikdo se mne neptal,

přijímám li ho...

 

 

...nebo si to aspoň nepamatuju...

 

 

prostě hraju ...

 

 

...

 

Protože si to nepamatuju,

zůstává mi za každým

výkřikem nadšení

 

 

z vlastní existence...

 

 

neurčitý pocit neupřimnosti

 

...

 

Nevím jak dlouho

 

mi to vydrží...

 

 

je to celé zatíženo  smutkem

 

 

a docela rád bych

se toho už pustil...

 

 

jen by mě zajímalo,

jestli tohle všechno

 

 

 vyžaduje "dobrou pamět"

 

 

Totiž umění vzpomínat si,

 

 

nebo zapomínat...