Místo nahoře

Místo nahoře

Lidem odjakživa nestačilo jen to jejich místečko na povrchu naší Země, ať už byla považována za placku, či za kouli. Toužili po něčem jiném – větším a vyšším. Byli to právě lidé, kteří si vymysleli bohy a postavili je nad sebe, aby se jim pak snažili vyrovnat, předčít je, předstihnout a převýšit.

Ano, ono pomyslné místečko nahoře lákalo lidstvo velmi silně, nutilo jej, aby překonávalo samo sebe, a když to nešlo, aby si aspoň myslelo, že se překonalo. A tak si člověk nakonec usmyslel, že on je pánem tvorstva – kdepak bohové!- a stojí tedy nejvýše. A přestože měl již toto místečko jisté, snažil se a nepřestává se snažit ani dnes, aby jeho hvězda stoupala stále výše a výše a jeho moc se násobila a schopnosti se také násobily a on si pak mohl tam někde nahoře mnout ruce, jak se mu to hezky daří a jak je čím dál tím větším pánem tvorstva.

A při tom mnutí si možná ani nevzpomene na ony bohy a na jejich závratnou kariéru, která nakonec skončila v troskách. Bohy vymysleli lidé, aby se postavili na jejich místo, místo hodně vysoko. Ale copak není pravda, že čím je člověk víc vzdálen, tím hůře vidí to, co by mohl snadno přehlédnout i z blízka? „Není,“ odpovídá si pán tvorstva. „Mám mnoho dalekohledů, mám nejmodernější prostředky, mně nemůže uniknout ani vážka, která se  mihne v nekonečnu.“

A co tak vážka, která sedí na sklíčku objektivu?

Zanechme slovních hříček, namítl by snad nějaký politik, podívejme se tedy raději na ten krásný a přirozený koloběh přírody, který se onomu mocnému člověku, podotýkám že přes veškeré úsilí, nepodařilo ještě zvrátit. Cožpak už zapomněl, že ten, jemuž se nedostává přirozeného predátora, se nakonec zničí sám? Bohové měli své potenciální odpůrce, kteří vlastnili všechny zbraně, a ano, byli jimi lidé. A kdo dnes stojí proti člověku? Kdo hraje proti němu s poznačenými kartami, ne-li on sám? Onen lidský kariérismus zaslepuje lidem oči.

Lidé totiž nejen že se leckdy řítí do záhuby jako jeden člověk, oni navíc hrají, považte to, sami proti sobě! To máte tak. Jeden vymyslí letadlo, aby pomohl světu – jak jinak!, no a přijde druhý a naloží do něj bomby. Nebo někdo jiný vymyslí auto, vskutku geniální nápad! A proč pak by nebylo nápadem ještě lepším obrnit toto auto pancéři a štíty?

Kdyby tak tomu všemu rozuměl člověkem tolik podceňovaný zbytek tohoto světa a přírody! A pokud tomu rozumí, divím se jen, že všechny lišky a veverky, všichni brouci a krtci, všechny srnky, sýkorky a sloni, divím se, že nad tím vším nevrtí nechápavě hlavou a nepobrukují si známé: „Kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?“

Co tedy s lidským kariérismem? Možná by pro začátek stačilo otevřít oči! Otevřít je jako jeden muž a otevřít je jako 6 miliard obyvatel! Vždyť slepí bohové mohou stěží vládnout sami sobě, natož pak světu. Takoví nemají právo domnívat se, že jsou nejmocnější, a chovat se tak. Nestačí jen uchvacovat co nejvyšší místo v pomyslném řetězci evoluce, je potřeba umět na tom místě také stát.