Jak jsem hrál Dooma

Tohle je naprostá demagogie a jsem si jistý, že nic takového by se asi nikdy nemohlo stát, ale mám tvůrčí sucho.

Žijem na malém statku a dlouho jsme měli jen černobílou televizi, takže když jsem dostal počítač byl jsem úplně bez sebe. Skákal jsem radostí až ke stropu a dával pusu mamince, protože jsem věděl, že tátu přemluvila. Začal jsem zostra a moje první hra byla Doom 3. Tuhle boží gamesku jsem spustil ráno a pařil až do pozdní noci. Vnímal jsem odlesky, stíny, animace postav i realitické zvuky, které vydávaly. Plížící se pavoučci ve mě vyvolávali strach a rád jsem je kosil. Byla to prostě extáze. Od hraní mě vyrušil zvláštní zvuk z venku. I když jsem chvíli přemýšlel, jestli to není ve hře. Vzal jsem pušku a baterku, protože v naších krajích si musíme dávat opravdu velký pozor na zloděje. Vyšel jsem ven, profukoval jemný větřík. Šel jsem pár metrů směrem ke stodole. Dveře byly otevřené, posvítil jsem dovnitř, ale nikde nikdo. Začal jsem cítit zvláštní zvuk, který se přibližoval. Dostal jsem strach. Otáčel jsem se a svítil baterkou zběsile na všechny strany a naneštěstí mi vypadla z ruky. Pevně jsem chytnul brokovnici. Zvuk se přibližoval a já začal rozpoznávat kvíkání. Herní instinkt mi pomohl určit směr a já po vzoru Dooma vypálil. Následovalo silné kviknutí a pak hrobové ticho. Zanedlouho vyšel táta z domku a křičel na mě co se stalo. Byl jsem vyděšený, pořád jsem mu opakoval, že to byla nějaká hrozná příšera. Posvítil na to místo a pak...
A pak jsem dostal po hubě, protože jsem zastřelil naše prasátko co uteklo ze stodoly. A od té doby jsem Dooma nehrál.

---