Zámek

Nevím co sem dát.

Chtěl bych bydlet na zámku, plném starostlivého služebnictva, kuchařek a kuchařů, číšníků, pážat, služebných a zahradníků. Měl bych jednoho majordoma, který by se o všechno staral. Jmenoval by se Jean a měl by pruhovaný smoking s vestičkou a černou košilí. Ve stáji by do zdí koukal pár grošáků a na střeše se proháněli holuby se zprávami z dalekých krajů. Neposílal bych totiž normální poštu, stejně se jim vždycky všechno poztrácí. Ale po holubech, to je něco jiného. Přiletí si k adresátovi, zaťuká zobákem na okno, napřáhne nožku s váčkem, počká si na odpověď a letí domů, co mu síly stačí. Na zámku ho pak čeká čerstvé zobání a já, hlavně já, protože jsem nedočkavý, jestli zase nezaletěl jen k sousedům za tou holubicí s hnědým flekem pošpásovat. Ale jednou přiletí a donese zprávu od té, kterou hledám. Jistě to bude dobrá zpráva, jaká jiná? Budu se třást strachem, abych neminul příležitost a budu psát odpověď té krásné neznámé, jejíž slova mě tak vzrušila. Pak několik týdnů bude holub lítat sem a tam bez chvíle odpočinku, až po čase konečně nastoupí mé služebnictvo v slavnostním hávu, kuchaři s velkými čepicemi, číšníci se zlatými podnosy, pážata v rukavičkách, služebné s mašlemi ve vlasech a zahradníci s těmi nejkrásnějšími růžemi ze zámecké zahrady. Moji dva grošáci cvalem projedou nazdobenou bránou s kočárem vykládaným zlatem a brilianty, zastaví na samém okraji červeného koberce. V závoji zahalená vystoupí má nová paní, pomalu se bude vysouvat z kočáru … ale proč vlastně tak pomalu? Třepající se nožka se poprvé dotkla zámecké půdy a trvá hodnou chvíli, než se k ní doklepe druhá. Nerozumím tomu, přicházím blíž, beru její dlaň do svých rukou, vráščitou dlaň, dlaň staré ženy. Zvedám závoj a koukám se na hrubé rysy poznamenané léty. Mé vzrušení opadá a zámek se rozplývá, mizí kočár, mizí grošáci, majordomus se ukloní a odchází kamsi dál. Kuchaři do sebe tlučou vařečkami a zahradník nabodl na vidle služebnou. Všechno se rozplyne, sny, touhy, a zůstane jen má paní. Stará, škaredá, hrubá, zlá … Bylo hloupé žít na zámku.

---