Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLilith - Boj bez time - outu
30. 01. 2005
0
0
1124
Autor
Venom
2. a poslední díl
Stál jsem na břehu řeky a se strašnou bolestí v srdci jsem
hleděl do vody. Vždyť život jde jako voda. Já v životě vždy šel tou
cestou proti proudu. Ani nevím proč, ale vždy, ať šlo o cokoli,šel jsem
proti proudu. Přemýšlel jsem co se teď bude dít. Nikdy jsem nevěřil na
osud. Osud jsme my a nic nám nemůže překazit cestu za naším cílem, jen
my.Ano, to je řešení, jen jestli správné...Vždy jsem šel proti
proudu, tak proč ne teď? Jen sílu mít a doufat. Má trpělivost projde
těžkou zkouškou.
Lilith,proč?Hlavou mi bleskla tato myšlenka.Měl jsem dojem,že
to mohlo být kvůli jejím rodičům.Nelíbil se jim můj věk a tak mě
prostě Lilith zakázali.Však co je špatné na mém věku,když ji
miluji?!Vždyť existují páry,které jsou od sebe věkově vzdáleni i 15
roků.Že by byl na Lilith vyvinutý takový tlak,že by mě opustila?Proč
mi ale nic neřekla?Co se děje v tomto životě?Vše je opačně a všichni
se zbláznili?Ne,bez boje se nevzdám!Budu o svou lásku bojovat do
poslední kapky života.Na světě přece neexistuje nic lepšího než
láska.A když najdeme svou lásku...,tak za ni musíme bojovat až do
posledního doušku života.Smrt jest lepší než pocit opětované a
nedosažitelné lásky.Musím bojovat!!! S touto myšlenkou jsem se otočil
a odcházel od řeky.Byla už skoro tma a já čekal zázrak.
Ráno jsem se probudil a zjistil,že je půl šesté.Vstal jsem a
udělal si snídani.Dnes jsem šel na sedm.Každé ráno jsem chodil na
sedm.Chodil jsem do tělocvičny.Ráno co ráno se tam hrál buď floorball
či fotbal.I když jsem nebyl na sport příliš nadaný,vždy mě
bavil.Dnes jsme měli hrát zápas proti Éčku.Jsou to ti nejtěžší
soupeři na škole.V jejich týmu byli samí fotbalisté a ti zároveň
hráli i závodně floorball.U nás v Céčku jsme hráli floorball jen já a
Van.Van byl útočník a já brankář.Vanovi šly vždy všechny sporty.Na co
sáhl,to uměl a floorball nebyl vyjímkou.Vanovi to opravdu šlo.Mě to
šlo sic také,jak tvrdili lidi,ale já tomu nikdy moc nevěřil.A i
kdyby,tak jsem tomu nechtěl věřit.Moc by mi stouplo sebevědomí a pak
už bych to nebyl ani já.Existovala jediná věc,která mě dokázala
oddělit od světa venku.Byl to floorball.Vždy když jsem hrál,nemyslel
jsem na nic jen na hru.Byla to má záchrana a láska.Podlehl jsem
tomuto sportu.Byl pro mě vším.Přišel jsem něco před sedmou k
tělocvičně a tam mě už čekal Van.Pozdravili jsme se
klasicky:"Zdar,zdar"
"Kde jsou všichni?Nebo se už převlíkají?"
"Nikdo tu není,jen my."zněla mi odpověď v uších.
"Jak nikdo?Přece hrajem proti Éčku,to tu musí být aj ti co nehrajou!"
"Oni ještě dojdou."
"To doufám,ale měli by rychle,protože za deset minut začínáme!"
S těmito slovy jsem prošel kolem šaten a zastavil se u kabinetu
učitele.
"Dobrý den!"zdravil jsem našeho tělocvikáře.
"Ahoj Neo,tak co?Vyhrajete?"
"Nevím,podle toho jaký bude rozhoddčí..."oba jsme se usmáli.
"Rozhodčí je vždycky rozhodčí,ne?"
"No,to je,ale šak vy víte jak...Můžu si vzít klíče a převléct se?"
"Jo,má je Scotty."
Scotty byl brankař Éčka,taky floorballista.Byl to můj kamarád a
zároveň soupeř.Vždy jsme spolu sic nepsaně,ale závodili,kdo je
lepší.Vždy jsme po zápase znovů rozebíraly akce,střely a
zákroky.Kritizovali jsme se a utěšovali.Radili si a ukazovaly chyby.
Vešel jsem do tělocvičny a bylo tam už celé Éčko.Pozdravil jsem
je a pokračoval do našeho"kumbálu".Kumbál,to byla místnost,kde jsme
měli my brankaři schované věci a byli tam i školní hokejky.Byla to
sice posilovna,ale toto jsme si z toho udělali my.Byl tam už
Scotty.Zrovna si bral masku.
"Ahoj Scotty!"pozdravil jsem ho trochu unaveně.
"Zdar Neo!"opětoval mi tón hlasu.
"Jak se cítíš?Forma dobrá?"
"Jo,celkem jo.Vyhrajem.Co ty?"
"Já?No, doufám,že mám lepší formu než na tréninku.Cítím ale,že jo!"
S těmito slovy jsme se rozloučili a já se začal převlékat.Už jsem si
bral masku a zrovna vešel Van.
"A jsme kompletní!"rozléval se mu úsměv na tváři."Pojď,už začnem."
Vyšel jsem a viděl mé spolužáky.Van si začal střílet na branku a já
šel jako vždy za ním.
"Hej,Vane.Poď sem."
"Co je?"
"Drž se vzadu.Dáš mě míček,já ti ho vyhodím středem a ty bys měl dat
gól.Když si tě pak budou obsazovat nebo když budeš unavený,jdi za
branku,já ti ho dám nebo ho hodím dopředu,ale buď vzadu a hlavně
braň,oni to tu moc neubrání..,jo?"
"Joooo."
Ozval se hvizd,který svolával hráče ke hře.Zaklekl jsem do
brány,nasadil helmu a jako vždy jsem si bouchl dlaněmi do parket.Ani
nevím,proč jsem to vždy dělal a dělám.Možná mě to dostává do
bojovnější nálady a otluču si ruce dřív,než mi je otluče míček.Ozval
se hvizd a hrálo se.Van vyhrál buly a míček dojel až ke mě.Chytil
jsem ho a vyhodil středem.Van ho zachytil,ale obránce Éčka Vanovi
míček vzal.Udělal kličku,druhou a nahrál.Najednou se přede mnou
objevili tři protihráči a byl tu jen jeden náš obránce.Sledoval jsem
pohyb všech tří proihráčů a hlavou mi létaly myšlenky a různé
kombinace,které ti tři mohli udělat.Najednou se jeden napřáhl a
vystřelil,míček letěl rychle,ale ne zas tak rychle.Letěl k protější
tyčce po mé pravé ruce.Instinktivně jsem míček chytil.Sám jsme se
podivil,jak jsem to chytl.Vyhodil jsem a Van zachytil.Byl sám na
brankáře.Měl málo času.Brankář vyjel dopředu a Van si ho přehodil
míčkem a usadil míček střelou pod víko.Van dal první a poslední
gól.Už nic se nepovedlo.Ani nám,ani jim.Vždy to nějak skončilo u
branaře.Byl konec zápasu a já Scottymu říkal,že za ten gól nemohl,že
za to mohla obrana.Vymýšlel jak různě to mohl udělat,aby to
chytil,ale to už nikomu nepomohlo.
Do vyučování jsme přišli spocení,udýchaní,ale šťastní.
Odpoledne jsem šel na trénink.Šel jsem městem a potkal
Lilith.Chodila tudy vždy.Týden co týden.Přesná jako hodinky.Chtěl
jsem ji vidět.Začali jsme si povídat a já šel chvíli s ní.Najednou se
řeč stočila k našemu rozchodu.Tedy...já ji tam stočil."Proč?!"Ozval
jsem se tiše,ale tak aby to slyšela.
"Co proč?"Zněla mi odpověď v uších.
"Proč jsi mi to udělala?Nevěřím,že mě nemiluješ."¨Lilith
sklopila hlavu.
"Ne,nemiluji"
"Podívej se mi do očí a řekni,že mě nemiluješ."
"Proč to chceš pořád slyšet?!!!!"
"Já to nechci slyšet,já tomu nevěřím,tak proč?Miluji Tě!"
¨ "Neříkej to.Bolí to!"
S těmito slovy se Lilith rozběhla a já zůstal jen stát.Věděl jsem,že
jí slzy stékají po tvářích.Myslel jsem,že mi pukne srdce.Na trénink
jsem přišel pozdě.Vůbec mi to nešlo.Pořád jsem myslel na Lilith.
Druhého dne jsem seděl ve třídě a díval se do rohu.Najednou tam
byla.Ano,byla to ona.Lilith.Viděl jsem ji tam.Stála v rohu u
umyvadla.Zvedl jsem nepřítomně ruku a jakmile jsem zaslechl své
jméno,zeptal jsem se,jestli si můžu jít umýt ruce.Ani jsem nečekal na
odpověď.Zvedl jsem se a šel.Mé oči byly upnuty na místě kde stála,ale
čím víc jsem se přibližoval,tím víc jsem si uvědomoval,že tam nikdo
není.Přišel jsem k umyvadlu,opláchl si symbolicky ruce a šel si
sednout.Kluci mě celý den štvali.Jako obvykle.Jenže již jsem nebyl
spokojený a mírný jako dřív.Byl jsem podrážděný a smutný.Vzal jsem
židli a hodil ji po jednom provokantovi.Zbytek jsem rozkopal a
vyrazil ze třídy.Když zazvonilo,vrátil jsem se do třídy.Všichni ze mě
měli nebývalý respekt.
Odpoledne jsem se sešel s Lonou.Lona měla pro mě vždy
pochopení.Vždy jsem si jí mohl postěžovat a popovídat si a ona mě
vždy poradila.Ptal jsem se jí a ona mě odpovídala.Pomohla mě.
Další den jsem opět potkal Lilith a opakovalo se něco
podobného jako předtím,jenže tentokrát vybuchla a seřvala mě.Cítil
jsem se strašně.Bylo před Vánocemi a já se cítil strašně.Vánoce jsem
plánoval s Lilith a teď se mi mé plány do budoucna rozplynuly.
Pořád jsem se vídal s Lilith a Lonou a pořád jsem
dotíral.Nemínil jsem se vzdát.Lona již něměla tu sílu poslouchat mé
nářky a Lilith již odmítala na takovéto téma diskutovat.Jenže já
chtěl.Byla to chyba,ale já to neviděl.Lilith i Lona se na mě
naštvali.Byl jsem na dně.Něměl jsem nikoho.Kluci ze školy,ti na mě
kašlali,protože jsem s nimi netrávil poslední dobou tolik času,tak mě
již nechtěli vidět,Lona s Lilith byli na mě naštvané a okolní svět mi
byl vzdálen.Tehdy jsem si pořídil druhý mail.Byl to druhý mail,ale
zároveň i druhá identita.Já Neo jsem byl na světě smutný a sám a tak
má druhá polovička Nicolas,jak jsem si ji vytvořil,byla veselá a byl
to můj přítel.Sic mi tak nepomáhal,ale podle toho v jakém smyslu.Znal
jsem jednu holku a ona i mě.Líbila se mi.Líbila se mi jako budoucí
přítel.Byla velmi chytrá,citlivá,vnímavá,spolehlivá a i když si to
nikdy nepřipouštěla,tak byla i krásná . Její fyzickou krásu zastírala
snad jen už její krása psychická .Už jsem nebyl sám,měl jsem
Nicka.Vždy,když jsem si sedl k počítači a vybíral mou schránku,těšil
jsem se na schránku Nicka.Nick byl někdo úplně jiný,než nyní já.Ještě
jsem neřekl jméno té skoro dokonalé osůbky(na světě není nic
dokonalého).Jmenovala se Ariadna.Vždy jsem se těšil,až se odpoutám od
tohoto světa,stanu se Nickem a napíšu Ariadně.Ze začátku jsme si
psali jen tak nezávisle,ale pak jsem jí začal líčit můj příběh očima
Nicka a ona chtěla vědět víc a víc.Záleželo jí na mě.Začal jsem jí
psát v hádankách víc a víc.Vždyť byla světlý bod na tmavém poli.
Byl duben.Konkrétně sedmého dubna.Jel jsem s Lilith a pár
dalšíma lidma na výlet.Lona nemohla,tak jsem jel jen já a
Lilith.Celý den jsem si s ní povídal jak teď žijem.Lilith
vyzvídala,jestli už někoho mám a já ji odpovídal,že na ni čekám a že
s takovou skončím v klášteře.Smáli jsme se.Po dlouhé době jsme se
smáli.Po dlouhé době jsem měl pocit,že někam a k někomu patřím.Po
dlouhé době jsem měl pocit opětované lásky.Pořád jsem ji miloval a i
ona mě!
Když jsme se vraceli,zeptal jsem se jí,jestli půjde ještě ven.Řekla
mi že jo.Dali jsme si sraz v pět na rohu náměstí.Každý mě tvrdil,že
minulost nejde vrátit zpět,ale nyní se minulost opakovala!
Byla přesná.Oba jsme byli na kolech.Zeptala se mě kam pojedem a já
jednoduše odpověděl,že na kopeček do lesíka.Souhlasila a my vyjeli.
Přijeli jsme na kopeček,kola položili a lehli si vedle sebe.Dívali
jsme se do nebe a povídali jsme si. Najednou mě napadlo,že je 7.4 a
já mám narozeniny 7.4.Stoupl jsem si obkročmo nad Lilith a povídal si
s ní. Strhla mě a já dopadl jen kousek nad ní . Držel jsem to na
rukách a díval jsem se jí do očí.V celém těle se mi rozléval pocit
bezmoci strastí,bázně a zmatenosti. Nevěděl jsem co teď. Ležel jsem
tak už nějakou dobu,svaly napnuté a naše těla nedotknuté.Jen oči
spojovali nás v této chvíli.
Řekl jsem:"Opravdu to chceš?"Její ruce se mi dostaly na lopatky a ona
neodpovídala.Její ruce mě mírně,skoro necitelně přitahovaly."Opravdu
to chceš?" Žádná odpověď,jen tlak jeích rukou byl stupňováň.
Už jsem to nevydržel.Povolil jsem všechny svaly a zalehl jsem jí.
Naše rty se opět spojily a polibek byl tak dlouhý,že čas byl jako
vteřina,ale ve skutečnosti uplynulo nejmíň deset,snad patnáct
minut.Najednou jsem zpozoroval skupinku lidí pod kopečkem.Lilith měla
bratra a ten měl kamarády.Ta skupinka lidí se dívala směrem k nám a
já v nich poznal ty kamarády.Řekl jsem to Lilith.Pomalu jsme se
odplazili za kopeček a utíkali.Když jsme se zastavili,tak se naše
prsty propletly a objali jsme se."Vidíš?Musíme se pořád schovávat!"
"Já vím,ale co na tom,když se milujeme?"
"My se nesmíme milovat!"
"Hlavě poručíš,ale srdci ne."
"Musím i srdci,víš co to dnes je?"
"Ne."
"Toto je ten slíbený poslední polibek."
"Tys nezapoměla?"
"Já nikdy nezapomínám,ale teď to musí být zas jako dřív."
"Vím,ale...nic."Byl jsem rád,že teď aspoň vím,že mě pořád miluje.
Následoval poslední polibek a vyjížděli jsme z lesíka domů.
Zbylý čas jsem zas truchlil,ale teď to bylo znásobeno věděním.
Nastaly prázdniny a Lilith s Lonou a jejich kamarádkou
odjeli několik kilometrů na chatu.Jel jsem tam s nimi,ale každý den
jsem musel být na večer doma.Jezdil jsem tam každý den.Cesta tam mi
trvala asi hodinu a cesta zpět asi jen půl hodiny.Asi třetí den,jsem
byl s Lilith,Lonou a jejich kamarádkou Pandorou na chatce.Lona s
Pandorou dělali něco v kuchyni a říkali,ať nepřekážím.Tak jsem šel do
obyváku.Tam na pohovce ležela Lilith a četla si.Usedl jsem na zem
opřen o pohovku a nic neříkal.
"Proč sedíš na zemi?"ozvala se Lilith.
"Protože u tebe není místo."
"Je a kolik."
"A kde si mám asi tak sednout?"
"Kdo říkal,že sednout?Lehnout..."
"Tak jo."
Ulehl jsem za Lilith a ležel.Lilith si dál četla.Nevydržel jsem to a
začal ji hladit po vlasech.Najednou se otočila čelem ke mě a zadívala
se mi do očí.Následoval vášnivý polibek.A další....Najednou se
otevřeli dveře a v nich Lona.Cukli jsme sebou a podívali se na
ni.Sesunula se podél dveří na zem a vykoktala:"Tak nic...Promiňte,že
ruším..." Usmáli jsme se a Lilith řekla : "To nic..."
"Já myslela,že bysme mohli jít dole k těm klukům,ale jak vidím vás
dva..Tak nic.."Otočila se a odešla.
Na večer,když jsem měl odjet domů,strhl se venku strašný vichr . Vše
potemělo a já to měl čtyřicet minut domů.Zvedl jsem se,že půjdu,ale
Lilith a ani ty dvě mě nechtěly pustit,že prý tam bude strašná
bouřka,že mám počkat,až to přejde.Volal jsem domů,ale tam mi bylo
sděleno,že se mám okamžitě dostavit domů.Holky mě pořád nechtěly
pustit.Nakonec jsem jim slíbil,že až dojedu v pořádku domů,tak je
prozvoním.Domluvil jsem se na příští den na ráno,letmým polibkem se
rozloučil s Lilith a vyjel.
Bylo dost velké šero.Sjel jsem hrbolatý,rozbahněný kopec,na kterém
jsem se málem zabil a zabočil na asfaltku.Pro změnu jsem zas vyjel
kopec a uhnul pár autům,které se sběsile řítily snad domů,snad na
chaty,snad do garáží,ale rozhodně chtěly ujet tomu,co se mělo
rozpoutat,nebo spíše tomu,co tušily,že se rozpoutá.Vyjel jsem na
kopeček a zamířil směr domů.Tachometr ukazoval něco přes třicet
kilometrů za hodinu. Čekal mě sjezd,na kterém,jak jsem doufal,naberu
čas.Přehodil jsem a začal závod s mým rychlostním rekordem.Můj rekord
na tomto kopečku byl padesát tři km/h.Rozjížděl jsem to a tachometr
začal ukazovat zajímavé
hodnoty.Pětačtyřicet,devětačtyřicet,jednapadesát,dvaapadesát a
konečně třiapadesát.Ještě trochu,pomyslel jsem si.Šlapal jsem jako
blázen a sledoval tachometr.Pořád padesát
tři.Najednou...ano,konečně.Padesát čtyři,padesát pět,padesát devět a
šedesát dva a půl!To byl naprostý rekord tohoto kopečku.Čekala mě
křižovatka.Měl jsem zpomalit,ale již z dálky bylo vidět,že nic
nejede.Vjel jsem do ní v plné rychlosti a zabočil jsem.Vjel jsem do
vesničky a tachometr ukazoval padesát pět.Předjel jsem jedno auto a
jel dál.Uhýbal jsem z hlavní slinice a jel k starému letišti.U
letiště jsem musel dost zpomalit.Již jsem jel jen
pětatřicítkou.Hodiny ukazovaly,že mám ještě patnáct minut.Přejel jsem
letiště a jel kolem vinohradů.Přejel jsem křižovatku,projel pod
kolejemi a přes druhou křižovatku jsem se dostal až do vesnice.Tu
jesm projel,přejel mostek a jel po známé asfaltce od jezera.Pochmurné
počasí se začalo projevovat.Začínalo pomalu,ale jistě pršet.Byl jsem
utahaný,ale pro Lilith,jsem držel tempo a i snad zrychlil.Přejel jsem
druhý mostek a valil do lesíku,kde to vše začalo.Projel jsem lesíkem
a zjistil,že mě zbývají jen 3 minuty.Projel jsem městem,zas přes pár
mostků a již jsem čekal u silnice až budu moci přejít a vlézt do mého
domečku.Přejel jsem silnici a podíval se na hodinky.Zbývalo mi ještě
dvacet sedm vteřin.Podíval jsem se na tachometr a zjistil jsem,že
max.rychlostí jsem jel šedesát dva a půl,že průměrná rychlost byla
neco přes třicet,vzdálenost dvanáct celých sedmdesát pět kilometrů a
čas,za jaký jsem to ujel byl dvacet pět minut.Vzal jsem mobil a
prozvonil Lilith.Vešel jsem domů a oddychl jsem si.Venku začala řádit
bouře...
Když jsem se ráno probudil,tak jsem se nemohl dočkat.Najedl jsem
se a vyjel.Vyjel jsem o dost dřív,ale nešlo to.Když jsem přijel,viděl
jsem,jak je Lona a Lilith na terase.Pozdravil jsem je,ale ony mě
odmítly,že mám přijet až za půl hodiny,že tu ještě nemám být.Zase
mnou projela palčivá bolest.,ale co?Komu na tom záleželo?Otočil jsem
kolo a jel po cestě nahoru.Za chvíli jsem se usadil na kamenité cestě
a začal si házet kamínky.Trefoval jsem se do klacíku.Toto mi vydrželo
asi dvacet minut a pak jsem i s kolem sjel k chatě.Posadil jsem se a
zády se opřel o chatu.Seděl jsem tam a přemýšlel,co se stalo.Bolest
se rozrůstala a já myslel,že snad umřu.Najednou se objevila
Lilith.Pozvala mě dál.Nevím co se stalo,ale již nic nebylo jako
včera.Nic!Všechny se chovaly,jako bych byl prašivý.Lilith si mě
nevšímala.Pořád si povídali o někom dole z chaty.Bylo mi jasné,že tam
strávili kus noci.Po cestě domů jsem se ptal,co se stalo?Proč?Ale
odpověd jsem nenacházel.Po tvářích mi stékaly slzy.Už nevím zda-li to
bylo větrem nebo tou bolestí v srdci.Tu noc jsem nespal.
Ráno jsem se vzbudil.Svět byl ponurý jako dřív.Přesto však jsem
se najedl,oblékl,sedl na kolo a jel na chatu.Našel jsem tam holky,jak
jsou sbalené a povídají si.Pomohl jsem jim s batohy a vyjeli
jsme.Pořád mluvili o nějacích klucích z dolní chaty.Uši mi to
trhalo.Stejně jako srdce.Svět byl opět šedý a bez cíle.Přijeli jsme
domů.Sdělil jsem Lilith a Loně,že Van mě pozval na koncert na
náměstí,ale mě se tam nechce.Lilith s Lonou mě přemlouvaly,že tam
půjdou se mnou,ať Vanovi řeknu,že jdu.Podvolil jsem se.Řekl jsem,že
máme sraz v osm u kapličky nedaleko náměstí.
V osm jsem přišel ke kapličce a už tam byl Van,pár kamarádů a pár
kamarádek.Za chvíli se dostavili Lilith s Lonou.Vyšli jsme.Všichni
šli pohromadě,jen Lilith s Lonou šli trochu pozadu.Šel jsem s
nimi.Nevšímali si mě.Neexistoval jsem.Najednou,když jsme šli jednou
ulicí,Lona se na mě podívala a řekla:"Neo,prosím tě,jdi od nás
pryč.Třeba na druhou stranu ulice."
"Proč?"zeptal jsem se.
"Prostě jdi!Nemůžeš to udělat?"
"Ale proč?"
"No tak Neo,nemůžeš tam jen jít?"vmísila se do rozhovoru Lilith.
Sklopil jsem oči,a šel na druhou stranu ulice.Snad takovou bolest
jsem nezažil.Bylo to snad i horší,než rozchod s Lilith.Stydí se za
mě.V očích se mi začali objevovat slzy a bolest v srdci vzrůstala.Co
jsem však uviděl... Lilith s Lonou pozorovali Vana a smáli se.Prostě
ho sledovali.Vůbec jim nevadilo,že já jsem tam sám.Že mě odhodili
jako kus hadru.Ano,kus starého nepotřebného haru,který už není
potřebný.V tom se Van otočil a podíval se na Lilith s Lonou a na
mě.Ale to už ony neviděli.Smáli se a objímali.Měl jsem chuť z tama
utéct.Šel jsem však za nimi.Svírala mě bolest.Za chvíli se zastavili
a čekali na mě.Mlčky jsem přišel a Lilith se mě zeptala:"Co ti je?"
"Nic"lhal jsem
"To vidím,co je ti?"
"Jste mě odhodili.Tam na ulici."
"To Lona,jsme tu jen kvůli Vanovi,Lona chtěla zjistit,jestli
se na ni Van ještě podívá.A tos tam nemohl být,protože,pak bysme
nevěděli,jestli se dívá na tebě nebo na nás."
"Aha"
"Tak už se netrap.Jsme tu ještě aby jsme štvali ty bloncky.Co jsou tu
s Vanem."
Projel mnou takový vztek a bolest,že jsem myslel,že budu
křičet.Tehdy jsem měl chuť vzít Lilith s lonou a pořádně je
profackovat.Využili mě.Využili mě,jen aby mohli být s Vanem.Toto jim
nikdy neodpustím!Lona!Proč jen Lona?I Lilith.Jsou v tom
spolu...!!!!Cloumal se mnou vztekByl jsem tak agresivní,jako
nikdy.Šli jsme už ani nevím kama,ale,zrovna,když jsem chytil Lilith a
chtěl jí něco říct,chytl mě ze srandy kamarád,se slovy:"Co děláš
vole,co děláš,nech ju byt!"smál se.Jakmile se mě chytnul za
tričko,pod krkem,už ani nevím jak,ale vím,že jsem jednou ranou,která
byla tak prudká,že by zastavila i auto,milého kamaráda složil na
zem.Mám pocit,že jsem mu vyrazil dech.Šel jsem dál za Lilith.Slyšel
jsem jen hlasy":Co je to za vola?Co to dělá?Si v pohodě?"Lilith s
Lonou se začali bavit s Vanem a postupně jsme ztráceli všechny členy
skupiny.Za chvíli jsme zbyli čtyři.Já,Van a ty dvě.Šli jsme
parkem.Van měl Lilithiň mobil v ruce a něco hrál.Lilith šla vedle
něj,ale Lona se teď odpojila a šla za mnou.Vtek mnou otřásal.
"Hej Neo,pojď sem"
"No?"
"Chci ti říct...Víš proč je Lilith tak jiná?"
"Ne!"odtušil jsem.
"Ten předposlední den,zamilovala se do jednoho kluka,co jsme byli u
něj na chatě.Chápeš?Už tě nemiluje!"
Svěsil jsem jen hlavu a odcházel směr Van s Lilith.Bylo toho na mě
moc.Musel jsem něco rozmlátit.Už jsem to nevydržel.Po tvářích mi
tekly proudy slz.Když jsem se přiblížil,utřel jsem si oči a šel za
Vanem s Lilith.
Lona si najednou vzala Vana a kývla Lilith.Šli jsme si sednout na
lavičku.Lilith mi to znovu vysvětlila,já jí vyčetl ten dnešek,jak se
mnou zacházeli,jak se mnou zacházeli na chatě,jak se cítím.A ona se
na mě jen podívala a řeka: "ZVYKEJ SI !!!!"
Zvykej si.Zvykej si.Zvykej si....Zněla mi odpověď v uších.Ten večer
už nevím co se stalo.Již jsem nevnímal.Srdce mi pukalo.Již ne na
půlky,ale již na čtvrtky.Zvykej si....Tyto slova nikdy
nezapomenu.Vždy,když někdo toto slyším,mám chuť dotyčnému vypálit
jednu ranu mezi oči.Jen tak.Hlavou mi létaly myšlenky...Proč?Proč ji
tak miluji?Proč ji nechávám zametat se mnou.Proč?Co to Lona dělá?Kope
mi hrob?No tak.Co se to v životě děje?Proč se něco povede a vzápětí
se všechno zhroutí?Proč?Vím proč.Miluji Ji.Tu jedinou.tu mou.Další
dny byly pro mě utrpenímStrádal jsem,nic jsem nemohl dělat,aniž bych
myslel na Lilith.
Jednou jsem se domluvil s kamarádama,že půjdeme na Slovácké
VINOBRANÍ. Zbýval týden a všichni se těšili.Mě to bylo jedno.Lístky
jsem měl a předpokládal jsem,že tam bude plno známých,kteří se tam
budou opíjet a kouřit.Termín se přibližoval a já měl pořád stejnou
náladu.Byl jsem zoufalý,již jsem nevěděl jak dál,jen jsem věděl,že to
musí skončit ať už jakýmkoli koncem.Tehdy jsem Ariadně,mé přítelkyni
na netu začal vše osvětlovat mnohem víc než dosud.Byla
úžasná.Podržela mě,pomohla mě,poradila a já ji za to měl rád.
Nastal den,kdy se mělo konat Vinobraní a již se pro mě stavovali mí
znnámí.Jeden si u mne nechal kolo a šlo se.Byl jsem nevyspaný,ale šel
jsem.Přišli jsme tam,nechali lístky u brány a vešli.Objevil se před
námi známý prostor školního hřiště.Jedno menší betonové,na kterém
stálo pódium a pak jedno fotbalové,na kterém stála trocha
lidí.Ostatně všichni lidi byli na betonovém hřišti vzadu,protože tam
bylo posezení a občerstvení.Šli jsme si tam taky sednout.Něměli jsme
co dělat a tak jsem někde našel puk a z kapsy vytáhl nožík.Z dlouhé
chvíle jsem začal v puku dělat nožíkem dírku.Šlo to z tuha,ale
šlo.Nechtěl jsem tlačit,aby se mi nožík,který neměl pojistku,nezavřel
v ruce.Najednou mi jeden z mých známých nožík vzal a řekl:
"Musíš přitlačit,dívej!"
Nestačil jsem ani zareagovat,jen říct N...a již se milému známému
nožík pod tlakem zavřel a přicvaknul mu prst.Nebožák odběhl kousek od
posezení a tiše(no,moc tiše zas ne) nadával.Šel jsem se za ním
podívat.Měl ošklivou ránu přes půl nehtu.
"Co teď?"zeptal se.
"Doktora,co jiného?Buď nemocnice,nebo tu možná mají vlastního
zdravotníka...Pojď,jdem ho najít."
Zvedli jsme se a šli.Po chvíli jsme našli nějakou ženu,co se
tvářila,že je něco jako zdravotní sestra.Milému známému prst
obvázala.Za chvíli mu z toho stejně začala kapat krev.
Jak jsem tušil,bylo tam plno známých.Byli tam Od opilců,přes zhulence
až k feťákům.Nejhorší byli takoví,kteří to dělali vše dohromady.Byl
jsem z toho místa zoufalý a nejen z toho místa.Já,který nikdy
nekouřil a za rok si dal tak dvě deci červeného,bylo to pro mě
normální prostředí,ale tehdy jsem ho vnímal jako jiné.Začal
program.Plno hudby.Setmělo se a my začali různě chodit po areálu.Ti
dva známí se mě někam ztratili a já byl zas sám.Sám.Měl jsem už
pocit,že to bude navždy,ale nic mi nevadilo.Šel jsem na záchod a
cestou jsem potkal nějaké dvě zlité holky.
"Čááááu."ozvaly se a dívali se na mě.
"Ahóóóóóóój"odpověděl jsem a pokračoval v cestě.Zaslech jsem už jen:
"Slyšelas to?Prý ahóóóóóój..."
Když jsem se vracel z oné místnůstky,potkal jsem je zas.Seděli na
schodku a povídali si.Jestli se to tak dá nazývat,když řvali na celou
budovu,kde byly umístěny záchodky.
"Ahóóóóóóój"ozvali se na mě.
"Ahóóóóóóój"odpovídal jsem již trochu pobaveně.
"Ahóóóóóóój"doznívalo mi v uších,když jsem už byl od nich vzdálený
nějaký ten metr.
Vrátil jsem se a zrovna jsem našel na hřišti pár známých s pivem v
ruce a s cigaretou v druhé.Okolo nich sedělo několik holek.Taky jsem
je znal.
"Co tu děláte?"Položil jsem nivní otázku.
"Vidíš ne?"
"To máš pravdu,ale stejně..."zrovna se jeden kluk zvedl a táhl jednu
holku dál do tmy.Nebránila se.Oba byli dost v náladě,ne-li opilí,než
aby si uvědomovali,co dělají.Viděli jsme jak se do sebe vkliňují a
pořád couvají dál do tmy.Bavili jsme se dál a za chvíli nás opustil
další pár,a další a dálší...Po chvíli,když nás notňe ubylo,tak se
vrátil ten první pár.Na jejich tvářích se zračilo
uspokojení.Každopádně se to odráželo i na jejich rukou.Jejich ruce
byli tam,kde se nikdo neodvážil ani poškrábat.Zvednul jsem se.Už mě
to tam přestávalo bavit.Sotva jsem poodešel jen několik kroků,chytnul
mě ten známý,co jsem s ním přišel a lil po mě pivo.
"Napij se,napij se."
Žízeň jsem měl,ale ne zas takovou.Nu což.Dal jsem si trochu.
"A teď mi běž koupit nové,tu máš prachy.Pils,tak di.Mě ho
neprodají,já nevypadám na osnáct."
"A já snad jo?"
"Jo!"ujistilo mě dalších pár lidí,kteří mezitím přišli.Šel
jsem,koupil pivo a jen jsem se otočil,už tam byli dychtiví,jako vosa
na med.Ďělalo se mi špatně.Lilith,kde jsi?Proč tu nejsi se mnou a
nepomůžeš mi?Hlavou mi zas létaly myšlenky jako šípy.
Šel jsem někam,kde budu mít klid od všeho.Stoupnul jsem si k
reprobedně,sice tam byl strašný řev,ale nikdo tam nebyl.Stál jsem tam
a nevnímal čas.Čas byl jen pojem,který jsem nevnímal a nerespektoval.
Najednou se z někama vynořili nějaké dvě holky.
"Pojď si zatančit."
"Nemůžu,neumím a i kdybych uměl,spím.Jsem strašně unavený."což byla
pravda.
"Nekecej a pojď."Vtáhli mě mezi lidi a začali se mnou různě
pohazovat.
"Vždyť ti to jde!"
"Ale já nic nedělám.Jak se vůbec jmenujete?"
"Já Luva a toto je Abbi."
"Tak to je dobré..."nadhodil jsem možná s trochou ironií v hlase,ale
ony to neregistrovali.Najednou se Abbie odpojila,že se za chvíli
vrátí.Zrovna začínali hrát pomalou písničku.Luva se mě chytla a já se
za ni únavou vpodstatě pověsil.Bylo to neuvěřitelně dlouhé,ale mě
bylo jedno jestli to bude ještě dlouhé.Když se dohrálo,chytla mě Luva
za ruku a odtahovala mě pryč.Šli jsme.Proplétali se mezi lidmi.A
najednou...Naše ruce se spojily v jednu.Ne,že bysme se jen
chytli.Naše prsty se propletly.Nechal jsem to tak poslušně
šel.Zastavili jsme se a naše ruce se pořád nerozpojovaly."Musím už
jít."řekla Luva.
"Kolik je?Jé já taky."Najednou se objevila jak Abbi,tak i mí dva
známí.Rozloučil jsem se s Luvou i Abbi a s těma dvěma,co se
motali,jsme šli domů.U brány se podívali na jednoho z nás a
prohlásili nahlas a se smíchem v hlase: Hele,to je ten,co se dnes
jako jediný pořezal nožem."
Všichni jsme se zasmáli a šli domů.Dal jsem kámošovi kolo a ten
kupodivu,i když s občasným nevhodným slovem,nasedl,prst položil na
řídítko a jel.Konec prázdnin byl radostnější,ale pořád převládala
prázdnota a osamělost.Hodně jsem myslel na Luvu.
Po prázdninách jsem byl šťastnější.Zas přišel florbal,zas jsem
byl mezi lidma.Na škole jsme pořádali turnaje ve florbale s jinými
školami.Byli jsme tam nejlepší.Nikdo nás nikdy neporazil.Chodilo tam
spousta lidí.Někoho jsem tam však nečekal...
Byl zas pátek,den turnaje škol ve florbale.Již jsme byli
převlečeni,již jsme se rozcvičovali,když v tom jsem uviděl
Luvu.Dívala se a mávala.Zamával jsem jí také.Odehráli jsme si zápasy
a byl tu konec turnaje.Všichni odcházeli,jen my jsme ještě uklízeli
naši tělocvičnu.Zůstával jsem tam vždy mezi posledníma.Už jsem
odcházel,loučil jsem se a vybíhal před školu,když jsem ji
uviděl...Luva tam stála a čekala na mě.
Přišel jsem k ní a pozdravili jsme se.Najednou řekla:
"Nechceš se mnou chodit?"
"Jo..."
Nevím co se stalo.Nikdy jsem takto nejednal.Tehdy jsem měl už pokrk
samoty.Pocitu bezcenosti.Pocitu,že nikomu nechybím.Jak se později
ukázalo,byla to chyba,ale nepředbíhejme...
Nevím co se stalo.Nikdy jsem takto nejednal.Tehdy jsem měl už pokrk
samoty.Pocitu bezcenosti.Pocitu,že nikomu nechybím.Jak se později
ukázalo,byla to chyba,ale nepředbíhejme...
Dalších pár dnů jsem měl pocit samoty,ale byl šťastný,že mě má
někdo opravdu rád.Na každém tréninku Luva byla.Po trénincích jsme se
chodili projít do lesa.Do toho lesa,kde jsme se dali dohromady s
Lilith.Byli to již čtyři dny,co jsem chodil s Luvou.Byli jsme zas
spolu v lesíku a já ji objal.Políbila mě.Začali jsme se líbat a
najednou to ve mě škublo.
Ta bolest...Projela mnou jako nůž.Nůž,který je rozpálený do
běla.Prestal jsem ji líbat,ale nedával nic na jevo.Tehdy jsem si to
uvědomil.Nikdy,když jsem objal Luvu,necítil jsem ten
slastný,uklidňující pocit jako u Lilith.Když jsem Luvu líbal,nikdy se
mi tak nerozproudila krev jako u Lilith.Nikdy jsem Luvě neřekl
Beruško.Beruška byla na světě jen jedna.A to LILITH!Vždy jsem se od
Luvy odpoutal jen proto,že jsem věděl,že Lilith bude na určitém místě
a já šel za ní.Nemiloval jsem Luvu,byla to jen náhražka
Lilith.Nedokázal jsem milovat jinou než Lilith.Byla pro mě vším.Já jí
dělal jen problémy.Myslel jsem jen na sebe.Tehdy jsem si sám
slíbil,že ji již nebudu tak připoutávat k sobě,že budu dělat vše pro
to,aby byla šťastná,i za cenu toho,že já budu nešťastný.Tehdy jsem
poznal podstatu lásky,ne jen pocit.Bylo mi již jedno,zda-li Lilith
bude se mnou,hlavně,když bude šťastná.To bylo hlavní!Cítil jsem se
jako naprostý vůl.Nikdy jsem neudělal tak velkou chybu.Bylo mi
jasné,že napravit ji bude těžké,ale budu se snažit.Rozloučil jsem se
s Luvou a odcházel.Bylo mi jasné,že se budu muset s Luvou rozejít a
ještě víc jí neublížit.Byla to chyba,něco si s ní začínat.Chudák
Luva.Opět jsem byl na dně.
Za dva dny jsem šel s Luvou okolo jedné školy a povídali jsem
si.Nikdy vám nedokážu říct,jak bylo pro mě bolestné a těžké Luvě
ublížit.Už ani nevím co jsem jí řekl,ale rozešel jsem se s ní.Byl
jsem s ní týden a rozešel jsem se s ní.
Byl jsem psychicky zesláblý.Nemohl jsem již dál.Nemohl.Ztratil jsem
naději a vyslábl.Vzdal jsem to!
Začal jsem nový život.Vzdal jsem se Lilith.Chtěl jsem její
štěstí.Již sem za ní tolik nechodil.Chyběla mi,ale co na tom?Byla
šťastná? Jen tato otázka mě zžírala.Byla opravdu beze mne
šťastná?Chtěl jsem jí zpříjemnňovat život a tak jem přestal s
vyčítavými,prosebnými a otravnýma smskama a začal jsem psát co nejvíc
veselé.Na konec jsem vždy psal:Posílám pusu na dobrou noc...
Po nějakém čase se Lilith vrátila z nějaké dovolené a já byl s
ní a Lonou.Již nevím jak to bylo,ale Lona zařídila pusu s Lilith.Ani
jsme se moc nebránili.Opravdu nevím,jak už to tehdy bylo,musel bych
se zeptat,ale najednou jsem Lilith držel za ruku,šli jsme
spolu,líbali se.Neřekli jsme si,že jsme opět spolu,ale oba jsme to
věděli.Celý můj život pohltil pocit štěstí.Začalo se mi všechno
dařit.Byl jsem zpět s Lilith.Slíbil jsem si spoustu věcí,co již
Lilith nikdy neudělám.Byl jsem ta nejšťastnější bytost na planetě.Mé
pocity jsou nemožné napsat.Štěstí a láska se prolínali.Rok jsem se
snažil o Lilith.Rok jsme byli od sebe a když jesm to už vzdal,tak se
potvrdila moudrost Nehoň se za láskou.Lekne se a uteče.Nech ji a ona
přijde sama.
Štěstí mě zžíralo a nikdo mě nemohl nic udělat.MILOVALA MĚ a JÁ
MILOVAL JI !!!!
Od té doby se v životě řídím heslem:
NIKDY NIC NEVZDÁVEJ!!!!KDYŽ NĚCO VZDÁŠ,NIKDY TOHO
NEDOCÍLÍŠ!
I když se zdá,že já jsem byl pravým opakem,není to
pravda.Tvrdě jsem si stál za svým.Vzdal jsem jen cíl,který byl,že s
ní musím chodit.Však pochopil jsem cenu lásky a lásku samotnou a tu
jsem nikdy nevzdal...
MINI DOSLOV
Tato povídka by mohla mít spoustu věcí navíc.Byla by však
nejmíň ještě jednou taková.Někdo jí věří,někdo ne,ale ten kdo ji
zažil,ví,co je to láska.Ta láska drží dodnes.Má silné pouto a
předpokládá se,že již nikdy nepovolí.Rodiče se nakonec smířili s
osudem své dcery a ti dva byli a jsou šťastní až do té nejdelší smrti
a i po ní...,kdo ví.....
pravda.. napsal jsem to jako moje druhé dílo a bylo mi tehdy skoro 16... všímavý... konec je nepřirozený, protože je kladný,???
No, lepsi nez predchozi. Ale stejne porad delas stylistickou chybu: moc opakujes slova a fraze. "znelo mi v usich" atp.
Ten konec je takovy neprirozeny.
Ale jak jsem rekl, je lepsi.