Klasická poetry

Tichých ulicích londýnského města

dvě sta

králů prošlých stínem i světlem,

spousta tváří kamenných,

mnoho bolestí co chodí světem,

umnou rukou vtesaných.

Všechny války jeden vyhrál,

jeden za druhým, avšak sám,

korunu v pařátech svíral

a mír oddával temnotám.

Bohu díky, mezi lidem,

zrodila se pohnutka.

země snivě dřímá klidem,

těch pár vět

král teď sedí o samotě, loutka

už v rukou nemá svět.

I dnes však pohleď k řece Temži.

Kde velké hodiny bijí svou

se mnoha lidmi palác hemží,

jež sebe mocí země zvou.

A tak i dnes, jako dávno,

padlo slovo rozkazem,

pole těly poleháno,

krví zvlhlá celá zem.

Rozžíhám pro své přátele svíc

a přemýšlím,

či je hloupá jedna hlava,

nebo těch hlav víc.