Básník člověkem, člověk básníkem

Hovoříme a jsme němí..sněží

Básník člověkem,člověk básníkem

 

Jestli nemáš co dělat,tak kousek uhni,sednu si vedle Tebe-prostě blíž.

Co teď?

Sedíme tady,máme čas…

A dál?

Proč bych měl odpovídat já?

Ptal jsem se.Odpověz!

Nechci.

Zkus to.

Jak zněla otázka?

A dál?

Dál.Jak vysoko padá?

Kdo?!

Nejdříve odpověz,ptal jsem se.Pak se ptej.

Ta otázka nemá smysl,a proto na ni nebudu hledat odpověď-a mám hlad.

Víš co,pojď si o tom popovídat.

O čem ,o hladu!?

Mám z výšek strach.

Posloucháš mě?!!

A pád do nich,to mne děsí.

Já Tě nechápu,a pak spolu nemáme vůbec co mluvit.

A tohle si opravdu myslíte?

Proč mi vykáš?!

Vidíš,mluvíš se mnou.Udržuji si tak potřebný odstup.

Stačí se posunout!

Já měl na mysli odstup,ale šlo o odstup duševní.

DOST!!Jdu pryč.

Ne počkej!Podívej se vzhůru,k nebi,prosím.

Měl jsi pravdu,když uvážíš všechny ty výhody…

Cože??

Teď zase nechápeš ty mě,já jsem Vám říkal,že se na to nehodím.

Na to?Myslíš život,a nevykej mi.

Mluvili jsme o nějakém odstupu,vzpomínáš?!

Tak se posuň.

Není kam-spadl bych!

Jak vysoko?

Dolů-na zem.

To je příliš vysoko.

Tak u mě zůstaň.

Sněží.

                       

 

 

---