Kazání na pohřbu zbožného křesťana

Drzí v Kristu, scházíme se zde nejen abychom oslavili Boha, Stvořitele a Pána světa, ale i proto, abychom do jeho laskavé náruče odevzdali jeho věrného služebníka. Pohleďte co vidíte! - Rakev. - A jako tuto rakev, s tělesnými ostatky našeho drahého bratra uložíme do země, tak jeho duši poroučíme Bohu, po kterém celý život toužil, a v jehož objetí, jak všichni doufáme, také spočine. Vždyť co může být pro smrtelníka, který se plahočí slzavým údolím tohoto světa, kde jeho světlem, které mu osvěcuje cestu, je sám Bůh, lepší než smrt? Ano, již slyším Vaší námitku. Smrt - co na ní vidíme dobrého? Jistě, mnoho hříšníků má strach ze mrti. Strach z neznáma a z prozrazení svých pozemských činů. Ale máme se bát smrti? Vždyť v naší víře pravidelně smrt oslavujeme. Ano, smrt Kristovu, který za nás umřel na kříži, aby nás s Bohem Otcem usmířil, a vykoupil nás a dal nám naději života věčného. Máme se bát smrti, protože jsme lidé hříšní? Vzpomeňme na krásná slova velikonočního chvalozpěvu "Ó šťasná vina, pro kterou přišel Spasitel tak veliký a mocný." Ano drazí. Naše viny, i viny našeho zesnulého bratra byly vykoupeny smrtí nejsvětější - smrtí Krista. A právě Kristus byl středem života našeho zesnulého, který v našem společenství proslul láskou ke Kristu. Má být smrt pro zbožného křesťana něčím, čeho by se měl bát? Vždyť jeho vina byla vykoupena! Svůj život žije v naději, že se shledá se svým Bohem! Můžeme snad v tomto hříšném pozemském světě nalézt pravé štěstí? Může nás zde něco trvale uspokojit? Pohleďte co vidíte. - Rakev. - Je to jen kus dřeva? Nádoba pro uložení těla do hlíny? Jistě ano. Ale nedívejme se jen tímto pohledem. Vidíme rakev, ale vidíme zde i květiny. My lidé, kteří jsme zde zůstali opuštěni naším drahým, mu projevujeme své city i nyní. Květy, které zde září na rakvi jako malé drahokamy našeho vztahu k zemřelému bratrovi, nejsou ničím oproti lásce, kterou ho zahrne Bůh, až se s ním setká. A jako květy uvadnou, tak i tělesná schránka našeho zesnulého podlehne zkáze. Co však jeho duše? Vžyť ta je nesmtelná! A jestliže v pozemském životě duše vzhlížela k Bohu vázána okovy smrtelného těla, tak po smrti se vznese do náručí Boha. Pohleďte co vidíte! - Rakev. - A tato rakev bude uložena do země, kde její dřevo i tělo v ní uložené podlehne zkáze. Kristus nám však přinesl nejen vykoupení vin, ale i naději na vzkříšení! Pláčeme-li nyní v tomto slzavém údolí, očekáváme po smrti vzkříšení z mrtvých. Pohleďte co vidíte. - Rakev. - A tuto rakev za chvíli poneseme na hřbitov. Je psáno "semeno musí zemřít". A tak i smrtelný člověk umírá a je pohřben do hlíny, aby duše mohla k Bohu. Hřbitov a zahrada. Jako na zahradě ze semene vyrůstají rostliny s květy směřujícími ke klenbě nebes, tak i smtelný člověk, jehož tělo je uloženo do hlíny, svou duší směřuje k Bohu. Tak jako slunce zaplavuje květy svým světlem, tak duše bude vystavena Boží lásce. Pohleďte co vidíte - nás smrtelné lidi a hříšníky, shromážděné zde ve vzpomínce na toho, jehož duše již spočinula v Bohu. Třebaže zde na zemi nemůžeme zakoušet plnost spojení s Bohem, musíme v něj věřit a doufat. Vždyť i my jsme povoláni k životu věčnému s Bohem. Pohleďte co vidíte - celý svět okolo nás. A pro vykoupení celého tohoto světa zemřel náš Spasitel. Smrt a vykoupení, smrt a život. Je psáno "zemřel, abychom my žili věčně". V důvěře v Boha Vykupitele, Boha věčného Otce se k němu utíkejme s vírou ve shledání s naším zesnulým bratrem ne již zde ve světě hříchu a pokušení, ale ve světě Boží lásky.