TO

To Jdu kupředu a dívám se Ti na záda Jdu poslepu a myšlenka mě napadá že kdos za mými zády a jako dva braši se dobíráme pravdy a po nás – další Náraz, něco narazilo do něčeho a postrčilo TO kupředu. Předtím nebylo nic. Teď už bylo. Zaznamenán první zvuk – tichý žalostný vzdech. Jak je to nádherné, najednou slyšet. TO dříve nic takového neznalo. Teď TO poznalo a zaradovalo se. Zjistilo, že se dokáže radovat. Ukázalo se první světlo. Vzdálená hvězda už před eóny věků vyslala své paprsky, aby byly první, co TO spatřilo. Začalo rozeznávat úžasné barvy, jež zdobily zářivé planety. Ten prvotní pohyb, ten náraz rozběhl čas, který najednou ukazoval věci tak krásně.......a tak pomíjivě. Slunce, co mělo tři planety se zachvělo a vybuchlo. TO poznalo nový pocit – lítost. Takové krásy bylo v okamžiku zničeno. TO zahlédlo jiný pohyb. Vznikala nová hvězda. Dlouhý čas s ní strávilo. Pozorovalo a učilo se. Za tu dobu přišel další pocit – něha. TO se vydalo dál, aby poznalo nové věci a radovalo se z nich. V tom do něčeho narazilo. TO mělo již dost zkušeností a hned to poznalo. Bylo to TO. Klidné spící TO. TO vědělo, co přijde. Bylo to neodvratné. Zatímco malé nic neznající TO se začalo pohybovat, staré TO se pomalu zastavovalo. Poznalo další nový pocit – prázdnotu. TO unikl tichý žalostný vzdech. Náraz, něco postrčilo TO kupředu. Předtím nebylo nic. Teď už bylo. Zaslechlo první zvuk – tichý žalostný vzdech. Jak je to nádherné najednou slyšet.

---