Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDaidalem proti své vůli
13. 11. 2000
0
0
787
Autor
manic
Ty jsi mi sliboval
lásku a štěstí
já slepě věřila,
snažila se tě změnit
Když jsi mne podváděl
doufala, že to přejde
Pak podala jsem ti, odplatu na podnose
ty vrátil jsi mi stejně
Byla jsem zoufalá
ty jsi byl jako slepý
Doba nám nepřála
mně ani tvému letu
Byli jsme ptáčata
s polámanými křídly
Tvá křídla zhojila
se o něco málo dříve
ale tys neukryl
své poraněné ptáče
a místo volnosti
kterou let k výškám dává
střemhlavě do hlubin
vrháš se ze vší síly
Já čerstvě zhojená
rozpřáhla křídla k letu
Chtěl jsi mne vydírat
a stáhnout s sebou dolů
Nezlob se, nedoufej
chci do výšky, až k slunci
a ty se vrháš dolů
Tak padej dál
z očí mi kape voda
padej a pamatuj
že jsem tě milovala.
l.a. 1996
No, kodokoliv si myslí, že může láskou někoho změnit je pěknej bloud... Měnit se může jen člověk sám, vše ostatní je bohapustý násilí.
Uznávám, že s dílkem to nemá moc společnýho, ale tohle mě příliš provokovalo, a nemohl jsem mlčet.
ať žije alibismus a subjektivní vidění reality!:o))) Jasně, vůbec se mi to nelíbí!:o)