Glodie

malá Glodie utíká po rozkvetlé louce.Někde v dálce se pohupuje růžový slon,kterého ona přece už dávno zná.Dumbo!Její ochránce..sní o něm už od svých šesti let, kdy poprvé uviděla jeho obrázek v Disneyovské podobě.Ví,že miliony dětí ho milují jako ona, dokonce ví, že je dětinské snít o slonech, ale pana Dumba jí nikdo nevezme. Ať si tvrdí, co chtějí.

 Přiběhla k němu. Jako pokaždé byla šťastná a hrozně si ho přála obejmout. Pokaždé,když to udělala, Dumbo se rozplynul a za pár vteřin na to zazvonil budík s barevným ciferníkem, aby jí poslal do školy. Objala ho a cítila něžnou pokožku plyšovýho slona..On, hrdý na Glodii, že to přece jenom dokázala, zvedl chobot a pyšně zatroubil.

 Mezitím na intenzivní péči dala maminka svému dítěti do rukou plyšového slona (byla by z něho určitě nadšená) a dítě ho nepatrně stisklo...z přístroje se ozval nekonečný pískot, který oznamoval poslední pohyby srdce.